Mohamed má pro islám stejný význam jako Ježíš pro křesťany. Zatímco ale Ježíš je podle křesťanů syn Boží a (zatím) není historicky doloženou osobou, Mohamed je „pouze“ prorok, autor Koránu a osoba historicky doložená, známe i jeho hrob.
Mohamed, prorok islámu, se narodil do kupecké rodiny kmene Kurajš v obchodnickém městě Mekka. Svého otce nepoznal nikdy, žili s matkou u jeho dědečka. Matka však záhy zemřela a když odešel i dědeček, ujal se chlapce jeho strýc Abú Tálib, který si jej velic oblíbil. Na obchodních cestách, na které ho jeho strýc brával ssebou, poznal mladý Mohamed nejen judaismus a křesťanství, ale i mnohé další věci.
Pro jeho znalosti a schopnosti si ho všimla bohatá vdova Chadídža, která hledala vhodného muže, schopného převzít místo jejího bývalého manžela v obchodě. V Mohamedovi ho našla, takže se za něho roku 595 provdala. Tím se stal Mohamed jedním z bohatých a významných mužů Mekky.
Po určité době cítil Mohamed nutkání, které ho z města táhlo do pouště a na horu Hirá, kde často celé dny rozjímal. Po jednom takovém dnu měl při cestě domů zjevení. Domníval se, že to byl následek celého dne, stráveného na slunci a v poušti. Když se ale zjevení opakovala, svěřil se manželce. Ta je přirovnávala ke způsobu, jakým Hospodin v poušti komunikoval s Mojžíšem. Mohamed si uvědomil, že někdo může chtít předávat jeho prostřednictvím lidem důležitá poselství. Proto začal své zážitky vyprávět v rodinném kruhu, postupně se přidávali nejbližší přátelé. Časem se tato skupina rozrostla i o lidi neznámé. Všichni, kteří jeho učení poslouchali, se snažili dodržovat vše, co kázal.
V jednom z dalších zjevení dostal pokyn, aby se snažil o správnosti nové víry přesvědčit nejen celé své okolí, ale aby jí šířil i za hranice města. To se samozřejmě nelíbilo ostatním příslušníkům kmene Kurajš, bránících víru svých předků. Rozhodli se proto „nafoukance“ ze své společnosti vyloučit. Pronásledování, naschvály a problémy, které Mohameda a jeho stoupence v Mecce pronásledovaly, byly k nevydržení. Proto se Mohamed rozhodl z města definitivně odejít. Tento odchod, který se jmenuje hidžra a uskutečnil se 16.7.622, je začátkem islámského letopočtu.
Nové útočiště našel v Jathribu, městě, které se po jeho příchodu začlo nazývat Medína. Tam si Mohamed postavil obydlí, které se zároveň stalo první mešitou (arabsky masdžid), muslimskou svatyní. Tam začal opět kázat nové učení – islám – a získávat nové stoupence. Když získal důležitá spojenectví se silnými kmeny, rozhodl se zahájit svatou válku (džihád) proti „nevěřícím“ v Mecce. Válečné štěstí jim zpočátku přálu (bitva u oázy Badr, březen 624), na čas se ale od nich i odklonilo (porážka na hoře Uhud v roce 627). Jejich odhodlání však vytrvalo a r. 630 vstoupili muslimové bez krveprolití do Mohamedova rodného města Mekky. Medína se tak stala hlavním městem nového státu a Mekka nejvýznamnějším poutním místem Islámu.
Mohamed se jako státník a první kalífa začal věnovat zákonodárství a v Koráně, který mu podle pověstí diktoval archanděl Gabriel, sepsal Boží nařízení. Jeho nový právní systém významně vylepšil postavení ženy (nesměly být zabíjeny prvorozené holčičky, žena měla právo dědit apod.), upravil i trestní právo a stanovoval pravidla společenského chování muslimů.
Dva roky po dobytí Mekky, když vedl pouť na posvátná místa, dostal Mohamed po únavné cestě pouští horečky a 8.6.632 zemřel.