Tato stránka je vytvořená z fotek, pořízených v únoru 1970 při naší cestě z Ankary do Iskenderunu a Antakye . Galerií z této cesty bude více, tato je z vesničky Karataş a z jednoho z center jihovýchodu Turecka – města Adany.
Za perfektní naskenování děkujeme panu RNDr. Tomáši Svobodovi – digitalizace.svobodat.com
Cesta je dlouhá, rovná, prázdná. Když se něco porouchá, je to trochu problém …
ale místní servis vše vyřeší ,
takže se k moři dostaneme.
My máme povoz trochu rychlejší, takže snad k cíli dorazíme dříve.
Ryby máme rádi, ale tyto bychom celé nesnědli.
Ale ovoce si nějaké koupíme.
Oslík je dobrý dopravní prostředek …
obzvláště tehdy, kdy unese kromě nákladu i dva mladíky.
Šaty jsou krásné, dámy neméně. I když jsme na vesnici, obličeje nejsou zakryté. V roce 1970 to až tak časté nebylo – jak uvidíte v jiných galeriích.
Muži jdou pracovat do pomerančového velkosadu.
Náš hotýlek v Adaně – na rozdíl od protějšího domu – čelní stěnu upadlou neměl.
Jsme u moře, proto i řeka je tu široká a plná vody.
Pojedeme se podívat do centra, třeba na mešitu .
Nejsme sami. Milovníky Škoda 1202STW upozorňuji, že kromě koňských povozů už tam jsou pouze dvě tato auta. Byla v 70. letech 20. století v Turecku velice populární, sloužila třeba i jako dolmuşe .
A jsme tu.
Ženy se nesmí modlit s muži, proto mají vlastní balkónek.
Mirháb je vždy nasvícený.