GPS 37.6662533N, 32.8281414E
Neolitické sídliště Çatalhöyük je jedinečné především svým rozsahem. I když to není nejstarší známé osídlení, svou velikostí přesahuje vše nám zatím známá podobná naleziště z mladší doby kamenné.
Çatalhöyük, někdy též uváděný jako Çatal Hüyük nebo Çatal Höyük, se nachází asi 50 km jihovýchodně od Konyi. Jeho název - Vidličkový nebo Vidlový kopec - naznačuje tvar naleziště. Jedná se o dva kopce nedaleko od sebe, každý z nich skrývá domy z jiného období. Ve východní části najdeme straší památky, pocházející z mladší doby kamenné, mladší západní kopec nabízí už památky na dobu měděnou.
Naleziště se nachází na západním konci takzvaného Úrodného půlměsíce, tedy oblasti, kterou považujeme za kolébku zemědělství. Tady lidé poprvé ve své historii začínají opouštět nomádský způsob života a začínají se usazovat, aby mohli pěstovat plodiny. Osídlení v Çatalhöyüku začalo pravděpodobně před více než 9 000 lety, někdy kolem roku 7 400 před naším letopočtem a trvalo nepřetržitě přibližně 2 000 let. Předpokládá se, že zde žilo na 8 000 lidí, tedy něco jako dnešní Příbor nebo Dobříš.
Z dnešního pohledu je už samotná výstavba mimořádná. V celém komplexu domů nenajdeme žádné ulice. Byly stavěny jeden vedle druhého, doslova jako dlaždice. Neměly žádná okna ani dveře, jen plné stěny a rovné střechy. Střechy sloužily jako chodníky, náměstí, veřejná prostranství, místo pro práci i odpočinek. Na střechách se odbýval celý život města. Z nich se také po schodech nebo žebřících sestupovalo do domů. Typické stavení mělo obvykle jednu až dvě hlavní místnosti a menší skladovací prostory.
Další zajímavostí je fakt, že všechny “domy” byly přibližně stejné. Neexistovaly žádné mocenské budovy nebo lepší obydlí, něco na způsob šlechtických paláců. I díky domu vědci předpokládají, že tehdejší společnost ještě byla rovnostářská - všichni užívali vše, co společnost měla. Včetně pracovních nástrojů. Podle mnohých příznaků také můžeme usuzovat, že muži i ženy si byli plně rovnoprávní - tedy ani matriarchát, ani patriarchát. Dokazují to mimo jiné nalezené sošky či figurky. Ač je nejznámější soška Sedící bohyně se lvy, mužských sošek je také hodně.
Domy byly udržované ve velké čistotě. Málokde byly nalezeny uvnitř budovy nějaké odpadky. O to více překvapí způsob pohřbívání - místní lidé své zemřelé pochovávali pod podlahu svých domů. Často svázané, občas ale překvapivě chybí hlava, která pak byla nalezena úplně mimo objekt.
Protože jako stavební materiál sloužily vepřovice, které byly chráněny sádrovou omítkou, byla životnost jednotlivých stavení poměrně krátká - odhaduje se kolem 80 let. Po této době se objekt zboural, jeho sutiny posloužily jako podlaha a základy pro novou výstavbu. Vzhledem k délce osídlení můžeme místy najít přes sto vrstev.
O vyspělé kultuře zdejších obyvatel svědčí i mnohé nálezy jak předmětů denní potřeby, jako jsou keramické nádoby nebo běžné nástroje, tak i umělecké předměty, jako jsou sošky. I vnitřní výzdoba domů odpovídá vyššímu stupni civilizace. Na sádrových omítkách najdeme četná vyobrazení zvířat i lidí. I nálezy býčích rohů uvnitř stavení dokládají jejich dekorační využití.
Pro milovníky historie je Çatalhöyük jednoznačně místem, které by v Turecku neměl minout. Určitě je to ale památka, kterou ocení každý turista a která by neměla chybět v itineráři cesty, v němž je i Konya.