Alexandr Makedonský patří jednoznačně mezi největší vojevůdce všech dob. Území, které dokázal ovládnout v průběhu 11 let své vlády, bylo obrovské – od rodné Makedonie až po Indii a Egypt. I pouhé cestování bez aut a podobných moderních vynálezů je v tomto rozsahu na hranici lidských sil, on navíc vyhrával bitvy, porážel mocné říše.
Alexandr (Alexandros) Makedonský, syn Filipa II., byl především vynikající voják. Také však vynikal tělesnou krásou, zdatností i bystrostí ducha, byl mimořádně statečný, ctižádostivý a v nebezpečí neohrožený. Měl všestranné vzdělání – vždyť po tři léta byl jeho učitelem sám velký Aristotelés.
Své výboje začal jako dvaadvacetiletý r. 334 př. Jeho výpravu doprovázeli také historikové, zeměpisci i filozofové. Alexandrovi nešlo jen o prosté vojenské tažení, ve skutečnosti toužil dobýt a ovládnout a pořečtit celý tehdejší známý svět. Začal získáním Egypta.
Po dobytí Egypta táhla Alexandrova armáda Malou Asií a dobývala jedno město za druhým. Ve starodávném Gordiu čekal na Alexandra proslulý gordický uzel. Kdo ho rozváže, pravila pověst, získá vládu nad Asií. Alexandr ho jedinou ranou meče přeťal.
Se samotným králem králů perským Dáreiem III. se poprvé utkal poblíž malého městečka Issu. Proti Alexandrovým 30 000 vojáků tu stálo snad 200 000 Peršanů. Alexandr je zahnal na útěk tak rychle, že prchající král zanechal na bojišti nejen svůj válečný stan, ale i manželku a dcery. Rozhodující bitva s Peršany proběhla u Gaugamél. Makedonci a Řekové vyhráli na celé čáře.
Alexandrova armáda dorazila až do Indie, kde vojevůdce očekával břehy Okeánu – konec světa. Když se dozvěděl, že před ním leží ještě mnohé velké říše, chtěl jít dál za svým snem. Jeho věrní vojáci mu však poprvé vypověděli poslušnost. Krajně vyčerpáni odmítli pochodovat dál. Hlavním městem Alexandrovi říše se tak stal Babylón.
Když bylo Alexandrovi 33 let, vládl největší říší všech dob a uskutečnil vskutku epochální čin – mnoha vazbami spojil Evropu s Asií. Krátce na to, 13. června 323 př. Kr., zemřel, pravděpodobně na malárii.
Od Gibraltaru až tam, kde je nyní západní Čína, existoval intelektuálně jeden svět, řecký svět, který trval celá století. „Žil život docela krátký, ale naplnil jej nejpočetnějšími a největšími činy“, napsal o něm řecký spisovatel Plútarchos.
Spolu s pochodujícími makedonskými a řeckými šiky přicházela do dobytých zemí také řecká kultura, umění, vzdělanost, jazyk i celkový způsob života. Smíšením s východními zvyky i náboženstvím vznikala jakási nová „nadnárodní“ kultura, označovaná jako helénská (Hellas = Řecko). Helénem se cítil být každý vzdělaný člověk, který mluvil řeckým jazykem, bez ohledu na svůj původ či třeba barvu pleti. Měřítkem hodnoty člověka se stalo jeho bohatství, vzdělání nebo postavení v úřadě. Příslušnost k národnosti nebo náboženskému vyznání neměla prvořadý význam (byli skutečně vzdělaní).