GPS 37.6753133N, 30.5176211E
Mimo hlavní turistická centra, na Čechy vysoko v horách, leží další z antických pokladů, město Sagalassos. Je jedinečné nejen v památkami plném Turecku. Jeho zachovalost a dlouhá tradice hrnčířství a keramiky z něj dělají unikát světový.
Sagalassos leží asi 100 km severně od jednoho z největších turistických center Turecké riviéry, Antalye. Jeho poloha vysoko v horách (1 400 - 1 600 m nad mořem) a daleko od pobřeží ho dlouho chránila jak před turisty, tak i místními. Díky tomu jsou jeho památky relativně kompletní. Neznamená to, že stojí. Město bylo totiž zničeno dvěma zemětřeseními relativně blízko po sobě. Takže je hodně pobořené. Ale vlastně nic zásadního nechybí.
Historie města sahá až do období Chetitů. Ta důležitá ale začíná dobytím města Alexandrem Makedonským. Ten totiž přináší hellénskou kulturu. Tedy vše, proč k antickému Řecku shlížíme s takovou úctou a pokorou. Velký rozmach pokračuje za římského císaře Hadriána. Salgassos je také jedním z prvních center raného křesťanství v Malé Asii. To se od 5. století začalo výrazně projevovat na architektuře města.
Jedná se však o poslední období prosperity a významu města. Na začátku 6. století přicházejí relativně krátce po sobě tři pohromy. Zemětřesení, morová rána a další zemětřesení. Tato nešťastná souhra znamená vlastně konec krásného a silného města. Můžeme sice najít ještě nějaké důkazy o osídlení do 13. století, ale už se jedná o živoření.
Sagalassos je výjimečný z mnoha různých pohledů. Pro svojí zachovalost bývá přirovnáván k Pompejím. Samozřejmě se zásadním rozdílem rychlosti zániku. Tady se jedná o postupný úpadek, který můžeme z památek dobře sledovat. Jsou zachovány téměř všechny původní stavební prvky. Proto je možné vše postupně rekonstruovat z původních dílů. Trochu 3D puzzles. Není ale třeba dostavovat třeba betonem, jako to prováděl Evans v krétském Knossu.
Urbanistický unikát města je dán jeho polohou v horách. Díky tomu tam vlastně neexistuje dostatečně velká rovná plocha, vhodná pro výstavbu budov či cest. Proto třeba lázně jsou budovány na klenutých komorách, abys se zvětšila jejich rozloha. Dlouhá a rovná kolonáda mohla být postavena jen díky zasypání několika údolíček.
Na mnoha místech bylo potřeba hory odkopat. Tento materiál byl efektivně použit někde jinde na zasypání terénních nerovností. Odkopaný svah však bylo nutné zajistit proti sesuvu. Opěrné zdi, které tuto důležitou funkci plnily, byly často využity třeba jako fontány.
Unikátní byla i práce s vodou. Město mělo dokonalý odvodňovací i distribuční systém. Díky tomu nebyl Sagalassos ohrožován záplavami. Zároveň byl vybudován kvalitní systém zásobování pitnou vodou. Fungovalo i zavlažování, takže bylo možné v okolí pěstovat ovoce a zeleninu. V neposlední míře bylo dost vody i pro keramické dílny.
Tím se dostáváme k další výjimečnosti města. Hrnčířství zde fungovalo nejméně tisíc let, což je nejdelší známé nepřetržité působení tohoto řemesla v klasickém starověku. Z výrobků denní potřeby pro město a okolí se postupně vyvinulo v jeden z pilířů ekonomiky města, které svými výrobky zásobovalo celé východní středomoří. S tradicí rostla i kvalita a nápaditost nabízeného zboží. Stalo se jedním z pěti center výroby římské keramiky – sigillaty. Pouze dvě byla lokalizována (druhé z nich je v Pergamonu), ale toto jediné je zachované.
Z památek, které bychom ve městě neměli minout, je to především Antoninské nymphaeum. Bylo vybudováno pravděpodobně ve 2. století našeho letopočtu římským císařem Markem Aureliem a jeho bratrem Luciem Verem. Jeho velikost a výzdoba dokazuje bohatství a slávu města za římské říše. Už jen fakt, že je použito sedm různých druhů kamene na jeho výstavbu je dost výmluvný. Díky péči archeologů je obnovené téměř do své původní nádhery. Dnes opět slouží jako zdroj pitné vody a občerstvení pro návštěvníky města. Je krásnou ukázkou špičkové umělecké výzdoby, kterou se mohl Sagalassos v dobách své slávy pyšnit.
Zdejší divadlo je samozřejmě nepřehlédnutelné. Bylo postaveno ve 2. století našeho letopočtu. Ač římské, je vlastně zakopané do hory. Se svojí kapacitou přes 8 000 diváků a průměrem hlediště necelých 100 metrů nepatří k těm největším ani nejzachovalejším, ale určitě zaujme svojí polohou a výhledem.
Další výraznou budovou města je heroon, který se nachází na severozápadní části města. Tento památník nebo hrob místního dobrodince je názornou ukázkou rekonstrukcí, které v Sagalassu mohou probíhat. Byl totiž znovu postaven z původních kamenů přesně tak, jak stál v době svého vzniku. Kameny nebyly rozkradeny, takže stačilo "jen" vybrat ty správné. I po dvou tisíciletích do sebe přesně zapadaly. Bohužel však není známo, komu byl památník věnován. Nezachoval se totiž dedikační nápis.
Podobně jako v Efezu, i tady najdeme knihovnu. I ta zdejší byla vybudovaná synem na památku zesnulého otce. Také byla postavena okolo roku 120 našeho letopočtu. Takže nás nepřekvapí, že se jmenuje po svém zakladateli, kterým byl jeden z nejmocnějších mužů města Titus Flavius Neon. Neonova knihovna má pochopitelně i mnohé architektonické prvky podobné své slavnější efezské sestře.
Další památky už raději pouze zmíníme, protože jich je opravdu mnoho. Jsme na území antického města, takže tady samozřejmě nemůže chybět agora jako jeho srdce. Najdeme zde i bouleuterion neboli radnici. V žádném římském městě nesmí chybět lázně neboli thermae. Místní stadion na rekonstrukci teprve čeká, určitě bychom se ale měli projít po zdejší kolonádě.
Zmiňovali jsme brzký příchod křesťanství. Proto zde najdeme i byzantské svatostánky. A z téhož období i městské opevnění. Zmiňovali jsme i přes tisíc let trvající hrnčířskou tradici. Jejím důkazem jsou zachované dílny. Prohlédnout si můžeme i tržnici …
Ze všeho výše zmíněného určitě vyplývá, že milovníci antických památek by toto místo neměli vynechat. Má totiž několik zásadních výhod. Je toho tady hodně k vidění. Všechno je velice dobře zachované. A nejsou zde davy turistů. Takže je to ideální místo pro výlet z turecké Riviéry.