Amasya

GPS 40.6532308N, 35.8296831E

Při našem objevování méně známých zajímavých míst Turecka určitě nemůžeme vynechat Amasyi. Toto nádherné město, ukryté mezi horami na řece Yeşilırmak. Místo, obydlené už od nejstarších dob, dnes láká především na svoji osmanskou architekturu a pontské hrobky.

Podle římského geografa Strabóna, který se zde dokonce narodil, dala městu jméno královna Amazonek Amasis. Do této oblasti totiž řecké báje království Amazonek umísťují. V Amasyi se vystřídaly snad všechny civilizace, které na území dnešního Turecka byly, Chetity počínaje a Turky konče. Co zde zanechaly proto budeme zmiňovat až u konkrétních památek. V historickém okénku zdůrazníme spíše důležité události.

Velice důležitou roli sehrála Amasya po prohrané bitvě u Ankary se do Amasye uchýlil sultán Mehmed I. Proto v dalších dějinách osmanské říše zjistíme, že korunní princové byli jmenováni zdejšími vládci. Tady se učili vládnout, aby pak dokázali řídit velkou Osmanskou říši.

Za další historický mezník pro celou říši můžeme označit léta 1530 a 1545. V roce 1530 zmizel místní křesťan. Jak bylo v té době zvykem po celé Evropě, obvinili místní Židy z rituální vraždy. Ti se samozřejmě na mučidlech přiznali, kati svoji práci uměli dobře. Všechny obviněné Židy proto oběsili. Když se však zjistilo, že zmizelý křesťan stále žije, přesunul Sulejmán Nádherný pravomoc rozhodování v náboženských procesech z místní juridikce na královskou.

Do moderních tureckých dějin se Amasya zapsala jako místo posledních příprav na Tureckou válku za nezávislost. Tady dobudoval armádu a vydal tak zvaný Oběžník z Amasye, kterým tuto válku de facto vyhlásil. Jejím výsledkem pak je Turecko tak, jak jej známe dnes.

Pojďme se ale po tomto zajímavém městě trochu projít. A asi nejlogičtějším začátkem této cesty jsou hrobky pontských králů. Nejstarší z nich pocházejí ze třetího století před naším letopočtem. I když na první pohled připomínají hrobky lýkijské, je mezi nimi velký rozdíl. Ty zdejší především sloužily pouze králům. Z toho také vyplývá, že jich není tolik. Zato jsou mnohem větší. A pro turisty je důležité i to, že do nich mohou vstoupit.

Vápenec, do kterého jsou hrobky vytesány, umožňuje velice jemné a kvalitní zpracování. Proto zde můžeme obdivovat jedinečnou kamenickou práci i důmyslnou a propracovanou architekturu těchto posledních obydlí pontských králů. I jejich umístění je velice dobré. Vládcům umožňovalo překrásný pohled na jejich město. Dnes si jej užívají i turisté.

Stejně jako hrobky jsou pro Amasyi typické krásně opravené osmanské domy. Jejich jedinečnost ještě podtrhuje ideální poloha. Leží přímo na břehu řeky Yeşilırmak. Nabízejí nám tak romantický pohled na řeku, nad kterou můžeme pozorovat řadu zářivě bílých domů, nad nimi se pak tyčí skály s vydlabanými jeskyněmi. Musíme jen zapomenout, že ty jeskyně jsou vlastně hrobky.

Osmanské domy byly stavěné z nepálených cihel a dřeva. Pro stavitele to mělo velkou výhodu – materiál byl levný a snadno dostupný. Logickým důsledkem ale byla relativně krátká životnost takovýchto budov. Proto ani tady nenajdeme příliš staré domy. Nemusí nám to ale vadit, protože stále dodržují původní osmasnkou architekturu, čímž zachovávají i původní ráz města.

Za další památkou nemusíme chodit daleko. Je to tak zvaný nízký most. Vybudován byl už v dobách Římské říše a měl zajistit spojení mezi amasyjským hradem a samotným městem, které se v té době nacházely na opačných březích řeky. Původně měl čtyři vysoké oblouky, protože koryto řeky bylo výrazně níž, než je dnes. V průběhu tisíciletí se však zaneslo, takže teď můžeme vidět jen malé kousky nosných oblouků nad vodou. Proto je původně vysoký most známý jako Nízký most.

Určitě bychom neměli minout mešitu Burmale. Díky svému unikátnímu závitovému minaretu je naprosto nepřehlédnutelná. Ten však byl postaven pravděpodobně až asi o čtyři století po jejím vybudování, pravděpodobně v rámci oprav po jejím zničení. Mešitu založili už Seldžukové a postavena byla mezi lety 1237 – 1247. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století ji však postihly dvě katastrofy. Nejdříve to bylo těžké zemětřesení v roce 1590, o dvanáct let později pak velký požár. Pravděpodobně právě při této rekonstrukci byl postaven i pro ni dnes typický závitový minaret. Podle písemných materiálů měla mešita v roce 1640 už současnou podobu.

Prohlídka města je určitě náročná. Proč bychom si tedy nedopřáli trochu toho příjemného odpočinku, který navíc můžeme spojit s dalším poznáváním historických zajímavostí města. A kde jinde bychom si v Turecku měli odpočinout než v hamamu – lázni. Nejstarší amasyjský je hamam Kumacık a je stále v provozu. A to déle než pět století, postaven byl v roce 1495. Kromě odpočinku zde můžeme vidět i původní architekturu. Procházíme lázně od vlažné části přes teplou až po horkou se zachováním tradičních hamamových rituálů.. Odpočívárna je pod velikou centrální kopulí. V jejím vrcholku jsou trojúhelníkové vitráže, které dávají celému prostoru unikátní osvětlení.

V hamamu jsme nabrali nových sil, takže se můžeme vydat kousek mimo město. Půjdeme se podívat na unikátní technické dílo – vodní kanál Ferhat. Od hellénských dob sloužil jako spolehlivý přívod pro život nezbytné vody do města. I když je částečně veden i jako akvadukt, největší jeho úseky jsou vytesány do skály. Proto se zachovaly až do dnešních dob, přesto, že už dávno neslouží svému účelu.

Těžko si dovedeme představit osmanské město bez bazaaru, bez tržiště. Zdejší má formu bedestenu. Pod tímto názvem se skrývá obvykle čtvercová budova, krytá několika kopulemi. V ní byly menší či větší obchůdky se vším potřebným. Typické taky bylo, že krámky s podobným zbožím bývaly vždy vedle sebe. Amasyjský bedesten patří k těm nejstarším dodnes živým. Byl postaven už roku 1483. Dnes už, podobně jako istanbulský Velký bazaar neboli Kapalı çarşı, slouží především jako turistická atrakce s nabídkou místních specialit.

Jsme ve městě, které bylo pro Osmanskou říši velice důležité. I proto zde najdeme důležité medresy. Tou asi nejzajímavější je medresa Çelebi Mehmet, kterou založil sultán Mehmed I. roku 1414. Tedy pouhý rok po té, co se díky svému vítězství v bratrovražedné občanské válce stal novým vládcem Osmanské říše. Tuto školu můžeme chápat jako poděkování za fakt, že mu Amesya byla po celou dobu války pevnou základnou. Budova je vzorovou ukázkou architektury osmaských medres. Stojí na čtvercovém půdorysu s otevřeným nádvořím, v jehož čele je třída a po obvodě cely studentů.

Náš výčet zajímavostí Amasye je velice stručný. Mohli bychom psát o hradu, o dalších medresách a mešitách, o muzeích. Toto povídání by ale nabylo přílišného objemu a tím by ztratilo smysluplnost. Proto pozveme už jen na poslední lákadlo. A tím je atmosféra historického centra města, kde opravdu můžeme dýchat osmanskou atmosféru. Typické domy, úzké uličky a krámky nás zavedou o staletí proti času.

Amasya patří určitě k velice neprávem opomíjeným tureckým městům. Určitě se sem nepojedou podívat milovníci all inclusive hotelů. Ale od Černého moře sem daleko není, takže pro milovníky zajímavých dovolených je to zcela jistě velice dobrý tip.