GPS 36.2209014N, 36.1835967E (archeologické muzeum)
Antakya. Město nádherných mozaik. Nejjižnější hlavní město provincie Turecka. Město bohaté historie. Město milých a srdečných lidí. Město výborného jídla. Bohužel ale zároveň v současné době město, které je turisticky velice nebezpečné pro svoji blízkost horké turecko-syrské hranici. Pojďme se tam tedy podívat alespoň virtuálně …
Jednoznačně nejzajímavějším lákadlem Antakye je její archeologické muzeum. Najdeme v něm totiž jednu z největších a nejkrásnějších sbírek mozaik na světě. Základem zdejší expozice jsou římské mozaiky z doby, kdy se město jmenovalo Antiochie a bylo jedním z nejdůležitějších center této oblasti. Nejen rozloha muzea, ale i exponáty samy jsou opravdu velký zážitek. Zaujmou jak svými rozměry, tak i nádherou a zachovalostí. Návštěvník má pocit, že tyto umělecké skvosty, znázorňující motivy náboženské i normální život či přírodu, byly dokončeny včera a ne před dvěma tisíci lety.
Další turistickou zajímavostí Antakye je kostel sv. Petra. Jedná se o jeden z nejstarších křesťanských kostelů vůbec. Podle tradice jej založil sv. Petr. Tento fakt historicky podložen není, ale víme, že Antiochie byla jedním z prvních center křesťanství hned po jeho vzniku. Dokonce se má za to, že právě zde vznikl název křesťané. Protože byli první tři století let pronásledováni, nemohli si samozřejmě stavět katedrály – kostel je proto vytesaný do skály a svoji současnou podobu získával postupnými přestavbami.
Při návštěvě Antakye bychom neměli vynechat ani zdejší staré město a bazar. Tady už hodně pocítíme i blízkost Sýrie – turecké a arabské zvyky, chutě a naturely se zde mísí s křesťanskými v jedinečný kolorit. Bohužel nevím, jaká je situace dnes, kdy občanská válka v Sýrii a turecká pomoc mohly rozpoutat nějaké nenávisti, ale dříve zde všichni vycházeli v míru a pokoji a dokazovali, že lidé se s lidmi domluví …
Labužníky, mlsálky a gourmety bych rád upozornil, že Antakya je Město gastronomie UNESCO. Patří-li turecká kuchyně k nejlepším na světě, pak zdejší recepty jsou její ozdobou. Opět bych se nebál úvahy, že kombinace toho nejlepšího z prolínajících se kultur dokáže vytvořit skvosty. Zdejší lidé nejsou jako pejsek a kočička když si pekli dort. Jako příklad můžeme uvést salát kısır, který kombinuje typické arabské tabouleh s tureckými prvky. Slibuji, že brzy doplníme recept. Při psaní se mi začaly sbíhat sliny, takže připravím a zase doplním do receptů. Škrtnuté už neplatí, v receptech je doplněný. A jedena maličkost na závěr: byl jsem v mém oblíbeném Tureckém snu nakupovat ingredience a s tureckým majitelem jsem řešil antakyjsou kuchyni. Zasnil se a začal mi povídat, že když sloužil na vojně v Şanliurfě, měl spoluvojáka z Antakye že jeho maminka MOC dobře vařila. Takže kvalitu místní kuchyně máme potvrzenou i od Turka.
Z dalších jídel jmenujme třeba místní rýžový pokrm Firik pilav, malé lahmacuny s masem Kaytaz böreği nebo nakládaná zelenina Turşu. Ale nejslavnější zdejší specialita je künefe – nesolený sýr ve vlasových nudličkách, zalitý cukrovým sirupem a posypaný drcenými ořechy (třeba pistáciemi).
Na závěr bychom ještě měli dovysvětlit, proč máme v hlavičce v závorce Hatay. Antakya je hlavním městem provincie Hatay (která má dva okresy - Antakya jižnější a Iskenderun severnější). Mnozí pak mylně i městu říkají Hatay, přestože oficiální název je opravdu Antakya.
Jako místní specialitu jsme do kuchařky přidali recept na kısır, turecké tabouleh.