GPS 36.8866106N, 30.7044744E Flétnový minaret
Pro návštěvníky Turecké Riviéry je Antalya místem, kde jejich návštěva Turecka začíná. Turistický ruch změnil provinční městečko na jedno z největších tureckcýh měst. I přes překotný vývoj ale naštěstí staré město zůstalo zachované, takže nabízí hezká místa k prohlídce.
Antalya za svojí slávu a velikost jednoznačně vděčí turistickému ruchu a svému letišti. Původně provinční město s přibližně 200 000 obyvatel v roce 1975 se za půl století změnilo v metropoli s více než pětinásobkem lidí. Je to podobné, jako by za padesát let Plzeň dohonila Prahu v počtu obyvatel. Ačkoliv v roce 2012 byla Alanya třetím letištěm na světě (!!!) co do počtu příletů, město samotné turisté navštěvují vlastně velmi málo. Na letišti nasednou do autobusů, které je rozvezou do blízkých i vzdálenějších letovisk. My však zkusíme město prozkoumat.
Prohlídku Antalye bychom měli začít od starého města. Říká se jí Kaleiçi neboli Uvnitř hradu. Název není překvapivý, tato část opravdu leží za antickými hradbami. Dnes je kopíruje Atatürk caddesi neboli Atatürkova ulice a Cumhuriyet caddesi neboli Ulice republiky. Na nich stále můžeme místy obdivovat mohutnost opevnění.
Celá čtvrť leží nad přístavem a nezapře dlouhé soužití Řeků a Turků v této oblasti. Prolíná se zde typická řecká architektura s klasickými osmanskými domy. Najdeme zde nejikoničtější stavby města – flétnový minaret, hodinovou věž či Hadriánovu bránu. Můžeme se zlobit, že v každém zdejším domě je něco pro turisty. Občerstvení, obchod se suvenýry, nějaké služby pro cizince a mnohé další. Ale právě tyto aktivity zachránily centrum před doslovným rozpadem. Pojďme se tedy projít po skutečných památkách.
Do centra musíme nejdříve vstoupit. Můžeme tak učinit podobně jako římský císař Hadrián Hadriánovou bránou. Tato brána byla zabudována do ochranných hradeb města v roce 130 na počest jeho příjezdu do města. Dodnes je jednou z nejzajímavějších památek Antalye a nejzachovalejší branou antického opevnění. Od dob císařových však se však okolní terén významně zvedl, takže průchod je dnes přibližně 1,5 m pod úrovní chodníků.
Z původní monumentální stavby dnes vidíme jen torzo. Zachované jsou pouze tři oblouky vlastní brány a dvě přilehlé věže. Za římských dob měla stavba pravděpodobně minimálně dvě patra. První můžeme dodnes obdivovat, ze druhého se nám zachovaly pouze fragmenty, volně ležící v blízkosti brány. Původně byla jeho součástí pravděpodobně i Hadriánova socha.
Z úplně jiného období je další památka, která Antalyi proslavila – Flétnový minaret (turecky Yivli minare neboli drážkovaný minaret). Ten je jednou z prvních islámských staveb v Antalyi. Pochází ze 13. století. Samozřejmě se nejedná o osamocenou stavbu, je součástí klasického komplexu mešity, medresy a hrobky. Minaret má spodní část kamennou, na ní pak stojí kruhový cihlový válec s osmi rýhami. Jeho celková výška je 38 m. Po devadesáti schodech je možné vystoupit na jeho balkon.
Za svoji moc a slávu vděčila Antalya především svému přístavu. Velice nás překvapí, že ze starého města k němu musíme sestoupit o třicet metrů níž. Dnes zde najdeme už jen jachty a typické turecké lodě, používané na Blue voyage neboli Modrou plavbu. Město je totiž ideálním výchozím či koncovým bodem pro výlety podél tureckého pobřeží.
Dalším zajímavým místem je Kesik minare neboli Zkrácený minaret. Původně byl na místě, kde dnes stojí, římský chrám. S příchodem křesťanství se z tohoto chrámu stal pravoslavný kostel. Ten byl zničen Araby v 7. století, aby byl o dvě století později znovu opraven. Po dobytí města Seldžuky se z kostela stala mešita. Krátká vláda kyperských křižáků přinesla opětné vysvěcení na kostel, tentokráte katolický. Za osmanské říše opět sloužil jako mešita. Když však roku 1800 vyhořela, nebyla už nikdy obnovena. Jediné, co po ní zbylo, byly ruiny a minaret bez vrcholku. Proto se mu začalo říkat Zkrácený neboli Kesik. V jeho okolí byly ruiny předchozích staveb.
V roce 2019 byla však – z našeho pohledu bohužel – dokončená rekonstrukce celého areálu. Mešita zde byla obnovena, konají se tu opět bohoslužby. Místo tím ale přišlo o jedinečnou atmosféru, která vždy staré a opuštěné svatostánky obklopuje. A město je o další tajuplné zákoutí chudší.
Další zajímavou památkou Kaleiçi je věž Hıdırlık. Tato původně obranná stavba byla vybudovaná Římany. Pravděpodobně jí nechal postavit císař Hadrián ve druhém století našeho letopočtu. Budova tvoří poslední úsek hradeb před útesy, padajícími prudce do moře. Kruhová věž na čtvercové základně je vysoká 14 m a dlouho sloužila k ochraně města. Dodnes jsou v její horní části patrné opravy ze seldžuckého či osmanského období. Později věž sloužila i jako maják.
Mezi turisticky velice oblíbená místa patří i vodopády Düden. Jejich horní část najdeme v nové části města. Přesněji řečeno jejich okolí nebylo rozrůstajícím se městem zastavěno a bylo upraveno na park. Jejich dolní část je pak ústím do Středozemního moře. Tady se můžeme kochat vodou, padající ze čtyřicetimetrové výšky do moře.
Pro většinu turistů je Antalya pouze letiště. Pokud nás ale autobusy nerozvezou moc daleko, určitě stojí za to si alespoň do jejího starého města udělat výlet. V žádném případě nebudeme litovat.