GPS 38.3821400N, 38.3612350E
Devatenáctou tureckou památkou, zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO, je Arslantepe neboli Lví kopec. Jeho poloha asi 15 km od kolébky civilizace Eufratu naznačuje, že se opět můžeme těšit na nejstarší lidské dějiny.
Asi 30 m vysoký kopec, některé prameny říkají i mohyla, nabízí památky už na eneolit neboli pozdní dobu bronzovou. To je přibližně 5. tisíciletí před naším letopočtem. Ale podobně jako v Tróji, i tady máme několik kulturních vrstev. Dnes jich archeologové rozeznávají osm a označují je římskými číslicemi. Ta nejstarší, eneolitická, má označení VIII, nejmladší, středověká je číslo I.
Asi nejdůležitějším nálezem je sada měděných mečů a kopí. Jsou důkazem vysoké úrovně zpracování mědi ve městě. Byly nalezeny ve vrstvě číslo VI, která odpovídá přibližně období mezi lety 3 350 a 3 000 před naším letopočtem. Tato datace jim dává v současné době další punc unikátnosti. Jsou nejstaršími meči, o kterých víme, že lidé vytvořili.
Nejen meče, ale i další nálezy VI. vrstvy svědčí o tom, že v těchto místech vzniká první společenství lidí, kterému bychom mohli říkat státní. Je tu jakási vládnoucí elita. Začíná vznikat byrokracie, nutná k hladkému běhu života takovéto společnosti. Moc se zde prosazuje zbraněmi, byrokracie potvrzuje pečetidly.
I proto ve vrstvě VI nacházíme i rozsáhlý palácový komplex. Ten obsahuje jak budovy náboženské, tak i administrativní. Je zde ale i sklad s dvěma velkými a několika malými místnostmi, kde v nejrůznějších nádobách byly ukládány především potraviny. Návštěvníka potěší i červenočerné nástěnné malby. Najdeme je po stranách vstupní chodby a byly namalovány okrem a dřevěným uhlem.
Další období, které nám tady zanechalo zajímavé památky, je období chetitské říše. Tedy přibližně mezi lety 1500 a 1200 před naším letopočtem. Najdeme je ve vrstvě č. V. Asi nejdůležitější je velká vstupní brána se dvěma věžemi, ne nepodobná té v Chattušaši. Samozřejmě můžeme najít i velké množství typických chetitských reliéfů a soch.
Tam, kde historie nejstarších měst začíná, tedy někdy kolem 8. století před naším letopočtem, tady pomalu končí. V tomto posledním důležitém období ještě vzniká slavná Lví brána. Ta dala celému kopci jeho turecké jméno – Arslan tepe je Lví kopec. Pak už význam lokality upadá. Sice ještě můžeme najít nějaké maličkosti z římského či byzantského období a dokonce pravděpodobně i seldžuckého, není to ale už nic důležitého.
Vykopávky v Arslantepe probíhají s přestávkami už od roku 1932. I to je jeden z důvodů, proč většinu převozuschopných zajímavých artefaktů nenajdeme přímo na místě. Byly převezeny do ankarského Muzea anatolských civilizací. Nutno přiznat, že tím byly asi zachráněny. V roce 1971 bylo otevřeno muzeum v Malatyi, nedaleko vlastních vykopávek. Díky tomu se hodně věcí vrátilo k místu nálezu. Velká pochvala tureckým odpovědným činitelům.
Jedinečnost Arslantepe je dána především tím, jak na historii tohoto místa můžeme sledovat vývoj ke státní společnosti a vznik sofistikovaného byrokratického systému. Další místní památky, zmiňované v oficiálním dokumentu UNESCO, jsou palácový komplex a královská hrobka. Místo samé sice není tak fotogenické jako třeba Efez, ale pro milovníky historie je fascinující.