GPS 38.4015144N, 42.1076611E
Bitlis je nenápadné, ale velice zajímavé město, ležící nedaleko jezera Van. Jako většina měst na východě Turecka nabízí nejen bohatou historii, ale i velké množství nejrůznějších památek. A stále ještě duch téměř osmanského Turecka, minimálně zasaženého civilizací.
Historie Bitlisu je na turecké poměry relativně krátká. Založení města bývá datováno do doby východního tažení Alexandra Makedonského, tedy “pouhých” tři sta let před naším letopočtem. Podle této teorie založil slavný vojevůdce hrad Bitlis, kolem kterého pak vzniklo město.
K založení hradu se váže i zajímavá pověst. Podle ní v údolí řeky, kterou dnes známe jako Bitlis, Alexandr Veliký onemocněl. Začal vodu z řeky pít, ta jej zázračně uzdravila. Proto pověřil svého služebníka Bitlise, aby na zdejším vrcholu “vybudoval hrad, který ani já nedobydu”. Zatímco vojevůdce pokračoval v tažení na východ, Bitlis splnil jeho přání a postavil nedobytnou pevnost.
Když se Alexandr vracel ze svého tažení, dorazil k hradu. Poslal k Bitlisovi posly, aby mu hotové dílo předal. Ten je však vyhnal a začal hrad proti svému bývalému pánu bránit. Ani čtyřicetidenní obléhání nevedlo k cíli. Alexandr se tedy dal na ústup. Sotva však jeho vojska odtáhla, otevřela se hlavní brána a vyjel z ní Bitlis na nádherném koni a se skvostnými dary. Dojel až k velkému vojevůdci, složil dary k jeho nohám a předal mu klíče od hradu. Když se jej Alexandr zeptal, proč musel být hrad obléhán, odpověděl mu Bitlis: “Vaše přání bylo, aby hrad byl tak pevný, že jej ani sám nedobydete. Chtěl jsem, abyste se přesvědčil, že jsem váš úkol dobře splnil”.
Město leží ve velice důležité oblasti, takže jeho historie je plná válek, dobývání a bránění. Zajímavé je, že i když vlastně roku 1514 formálně spadalo pod Osmanskou říši, vlastně až do poloviny devatenáctého století bylo centrem relativně nezávislé oblasti. Dokonce zde bylo v letech 1182 – 1847 kurdské knížectví. Bohužel se ani Bitlisu nevyhnula arménská genocida na začátku dvacátého století. Za první světové války jej dokonce na nějakou dobu dobyli Rusové, bolševická revoluce ale přinesla dost vnitřních problémů, takže se město vrátilo do tureckých rukou.
Ve městě i okolí je velké množství zajímavých památek. I když bychom měli začít od nejdůležitější památky ve městě, od hradu, začneme asi 60 km od města, na břehu jezera Van. Tady totiž v Ahlatu najdeme velké seldžucké pohřebiště. Na ploše 21 hektarů zde můžeme najít na 8 200 islámských hrobek. I když se na tomto místě pohřbívalo již mnohem dříve, zachovány jsou zde především seldžucké a osmanské hroby z 11. až 16. století.
Zdejší hrobky jsou čtyř základních typů: zastavěné hrobky, hranolové sarkofágy bez náhrobku, hranolové sarkofágy s náhrobkem a kopulovité hrobky. Všechny jsou nádherně zdobené, nejvíce nás ale přitáhnou sarkofágy s náhrobkem a především kopulovité hrobky. Jejich unikátní tvary, výzdoba i architektura jsou ozdobou zdejší nekropole. V současné době zde navíc probíhají rekonstrukční práce, protože je hřbitov jako muzeum pod otevřeným nebem zapsáno na čekací listině památek UNESCO.
Vraťme se zpátky do města a k jeho přirozené dominantě – hradu. Impozantní stavba s obvodem 2 800 metrů (tento obvod udávají všechny dostupné zdroje, měření na fotomapě vychází na přibližně kilometr) a výškou padesáti šesti metrů suverénně kraluje celému starému městu. Při sedm metrů silných hradbách bylo opravdu nemožné jej zničit. V dobách své největší slávy se zde nacházely obytné domy, obchody či mešity. V podhradí pak byly bazary. Hrad je postupně od roku 2004 restaurován.
Unikátní jsou také domy, které hrad obklopují. I po staletích si stále drží svojí jedinečnou, prostou a chudou architekturu. Celé centrum se v posledních staletích téměř nezměnilo. Jen místo koní a oslů zde vidíme historická auta a motorky, často vyrobené více než před půl stoletím.
Město bylo opravdovým centrem moci a kultury v oblasti. Proto nás nepřekvapí, že zde najdeme krásné, staré mešity. A při mešitách slavné medresy – školy. Asi nejznámější a do dnešní doby nejzachovalejší je medresa Islahiye. Postavili ji už v roce 1216 Seldžukové. Dodnes je velice krásně zachovaná a dokazuje důležitost této instituce v muslimském světě. I přes drobné pozdější zásahy si stále udržuje sledžucké zásadní rysy. Obdélníkový tvar budovy ohraničuje vnitřní nádvoří s vlastními výukovými prostory.
Další důležitým místem větších měst byly karavanseráje, někdy také zvané hany. Zdejší je znám jako El Aman a postavili jej Osmané v 16. století. Nenajdeme je přímo ve městě, leží u cesty spojující Bitlis s Tavtanem. Protože však ležel na křižovatce tří důležitých cest, jedná se se o největší karavanseráj v Anatolii. Poutníci, putující po Karavanové cestě, Poutní cestě a Hedvábné stezce zaručili tomuto místu dostatečnou prosperitu.
Bitlis byl vždy místem mnoha národů. Žili zde Kurdové, Arméni, Turci, Peršané a mnohé další. Proto zde byla velice pestrá kulturní směs. Nejlépe si ji můžeme vychutnat v místním národopisném muzeu, které má tuto oblast velice dobře zmapovanou. V tipech na návštěvu památek Bitlisu mnoha webů zaujímá jedno z čelních míst seznamu – a oprávněně.
Dalším častým návrhem na výlety v okolí města jsou přilehlá jezera. Zajímavé je, že to nejbližší – Van – na těchto seznamech nebývá. Důvodů může být více. Především je obrovské a nemůžete ho minout ani kdybyste chtěli, takže není třeba jej zdůrazňovat. Jeho voda také svým složením není ideální na běžné vodní radovánky.
Proto spíše průvodci doporučují jezero Nemrut. To opravdu za návštěvu stojí. Uprostřed kráteru vyhaslé sopky je krásná vodní plocha. A nedaleko od ní jedna z prvních (přesněji pátá) turecká památka na seznamu UNESCO – Nemrut dağı. Takže ani tento výlet bychom vynechat neměli. V zimě zde navíc můžete navštívit zajímavé lyžařské středisko. Jsme totiž stále přes dva tisíce metrů nad mořem.
I když, nebo možná tím spíše že, Bitlis nenajdete v nabídce českých cestovních kanceláří, určitě stojí za návštěvu. Odmění se nám nádhernou přírodou, zajímavými památkami a milými, turisty nezkaženými lidmi.