Po rozpadu Říše římské na Východořímskou a Západořímskou je Řím dobyt a zničen barbarskými kmeny. Východořímská říše s centrem v Konstantinopoli neboli Byzantionu (dnešní Istanbul) dokázala fungovat dalších 1 000 let, až do dobytí Konstantinopole Turky v 15. stol.
Na počátku 3. století n. l. odstoupil císař Dioklecian, který pevně třímal otěže vlády ve svých rukou. Tím došlo v Římě k nepřehledné situaci – o vládu nad říší se ucházelo až šest císařů. V bojích o římský trůn po letech nakonec zvítězil Konstantin (latinsky Constantinus).
Konstantin jako první z římských císařů podporoval křesťanství. Jeho zásluhou byl přijat Edikt milánský, který zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími. Konstantinova matka, císařovna Helena, byla horlivá křesťanka a podle tradice našla v Jeruzalémě kříž, na němž byl ukřižován Kristus. Kříž se stal vzácnou památkou – relikvií – a císařovna byla církví prohlášena za světici.
Konstantin provedl řadu důležitých změn. Mezi nejznámější patří přenesení hlavního města říše do nově založené Konstantinopole (dnešního Istanbulu. Slované nazývali toto město Cařihradem). Toto město se rozkládalo na místě řecké osady Byzantion. Tady vyrostly velkolepé paláce, úřední budovy, ale také chrámy a kostely v čele s největším chrámem Hagia Sofia (Chrám Boží Moudrosti). Ve městě obehnaném pevnými hradbami bylo pamatováno i na cirky, závodiště pro dostihy (hippodromy), vodovody, knihovny a další veřejné budovy.
Po přestěhování hlavního města i nadále pokračoval ústup Říma i celé Itálie ze slávy. Zemědělství upadalo, rolníci nemohli konkurovat dovozu laciného obilí z Egypta a dalších zemí. Římská armáda trpěla nedostatkem vojáků. Nepřátelské vpády barbarů přes hranice přitom stále sílily. Římská říše se zmítala v krizi, které dokázali aspoň z části čelit jen ti nejschopnější panovníci.
Ve 4. století n. l. rozdělili Římané svou říši na dvě části – východořímskou a západořímskou. V každé z nich vládl samostatný císař. Hlavním městem Východořímské říše se stala Konstantinopolis. K rozdělení říše vedla Římany snaha o snadnější správu země a nutnost lépe čelit sílícím útokům barbarů. Podařilo se to však jen částečně. Zatímco západořímská říše brzy dospěla k zániku, východořímská barbarům nakonec odolala a pod jménem Byzance pokračovala až do 15. století. I když už nikdy nedosáhla velikosti své předchůdkyně, byla byzantská říše dlouhá staletí mocnou říší a pevnou oporou výchdního křesťanství.
Její pád předznamenal vpád tureckých Seldžuků, kteří jí dokázali koncem 11. století na třicet let obsadit. Osvobození se sice dočkala, ale od první křižácké výpravy. To ale bylo už po Velkém schizmatu, tedy rozdělení křesťanství na pravoslavné a katolické. Takže se pro změnu dostala pod moc katolíků, kteří se často chovali hůře než Turci. Svobodu vydobyl teprve císař Michael VIII. Palaiologos roku 1261. To už ale zdaleka nebyla ona slavná a silná Byzantská říše. Zmítaly jí občanské války i nájezdníci. Definitivní zánik přinseli Osmané dobytím Konstantinopole roku 1453.