Malá Asie sehrála v pravěku důležitou úlohu. Vždyť do ní zasahuje Úrodný půlměsíc, oblast, ve které se zrodilo zemědělství. Tady byla Chetitská říše, která dala lidstvu železo. Proto budeme tomuto období věnovat první kapitoly našeho popisu dějin Turecka.
Pro historiky, specializující se na neolit, je Turecko zemí zaslíbenou. Kromě běžných nalezišť této historické epochy tu máme navíc dva světové unikáty, zapsané na seznam Světového dědictví UNESCO. Starší z nich je pravděpodobně náboženské středisko Göbekli tepe. Jedinečný komplex staveb z období ještě sběračů. Lidé, kteří ho vybudovali před 12 000 lety ještě ani neuměli sami pěstovat plodiny. Druhým unikátem je sídliště Çatalhöyük. Toto místo bylo přibližně od roku 7 400 před naším letopočtem osídleno po téměř 2 000 let. Po celou doby žili v cihlových domech.
Další důležitou kulturou jsou první známí Indoevropané, Chetité. Zajímavé je, že do poloviny 19. století o nich vlastně nikdo nic nevěděl. Přitom to byla ve své době říše, která se svojí mocí rovnala tehdejší supervelmoci – Egyptu za vlády faraona Remesse II. Můžeme být hrdí, že jeden z nejvýznamnějších kroků k pochopení všeho, co s ní souvisí, učinil český vědec prof. Bedřich Hrozný, který rozluštil jejich jazyk.
Na sklonku 3. tisíciletí před naším letopočtem přitáhli do Malé Asie (dnešního Turecka) a podmanili si tu původní obyvatelstvo. Během půl tisíciletí vytvořili vlastní velký a mocný stát, který mimo jiné dobyl Babylón a byl rovnocenným soupeřem Egypta v čase jeho největší slávy. Můžeme se pyšnit, že badatel, který nejvíce přispěl k odhalení minulosti tohoto dlouho zapomenutého národa a rozluštil jeho jazyk – nikoli písmo, jak se často mylně tvrdí – byl český vědec Bedřich Hrozný.
Při svém putování narazili Chetité v Malé Asii na kulturnější domorodce (jsou nazýváni Chattijci). Pod jejich vlivem, ale také pod tlakem východního souseda – Asýrie – se zde záhy usadili a vytvořili vlastní stát ( 17. –12. stol. př. Kr. ). Většina Chetitů žila na venkově jako svobodní rolníci, ale panovník a šlechta spolu s řemeslníky a obchodníky sídlili už ve městech. Ta byla opevněna, aby svým obyvatelům poskytla bezpečný domov. Od svých sousedů v Mezopotámii přejali Chetité klínové písmo, které přizpůsobili svému jazyku, vedle toho ale vytvořili i vlastní hieroglyfické písmo.
Chetitská společnost byla odlišná od civilizace Egypta či Mezopotámie, kde měl panovník nad všemi obyvateli neomezenou moc. V chetitské společnosti byla pravomoc panovníka zčásti omezena. Král mohl sice šlechtice a svobodné rolníky povolat do války, ale do řízení státu zasahoval sněm. V něm byli shromážděni přední šlechtici země a jejich názor musel vzít panovník v úvahu. Král také nemohl bezdůvodně nikoho potrestat. I role ženy byla v chetitské společnosti mnohem rovnoprávnější než u jiných starověkých národů.
Chetité nevytvořili skutečnou říši, ale své území obklopili řadou podmaněných států a státečků. Ty jim byly podřízeny, musely chetitským vladařům odvádět daně (především potraviny, suroviny a drahé kovy) a také jim pomáhat v době válek. Největším přínosem pro lidstvo ale byla jejich schopnost zpracovat železo, čímž nás posunuli z doby bronzové do doby železné.