Velice často se setkáváme s chybným označením římských památek. Málo kdo rozlišuje mezi theatrem (divadlem) a amfiteátrem. Nikomu to sice nevadí, ale proč si v tom neudělat pořádek? 🙂
Dalo by se říct, že je to jeden z nejtypičtějších symbolů antické architektury. Divadlo. Většinou však nerozlišujeme dvě podoby budovy říkáme prostě – amfiteátr. Méně známý je však i rozdíl mezi řeckým a římským divadlem.
Divadlo je stavba půlkruhového hlediště, v jejichž průměru je jeviště. Tato stavba sloužila od samého začátku jako jeviště a Římané ji jen dokázali díky novějším statickým poznatkům postavit nezávisle na okolní přírodě (podrobnosti najdete níže v textu). Obvykle má tři části: theatron neboli vlastní hlediště, orchestru neboli půlkruhový prostor uprostřed hlediště a skené neboli divadelní budovu. U prvních divadel sloužila jako pódium orchestra, později se hrálo na skené (nepřipomíná vám to scénu?).
Naproti tomu amfiteátr je elipsovitá stavba (jak už sám název napovídá – amfi=kolem, theatron=divadlo), určená především pro gladiátorské hry, boje divokých zvířat s lidmi (ranní křesťané bývali častými oběťmi) a námořní bitvy. První amfiteátr vznikl v Pompejích, ale jednoznačně nejznámější je římské Koloseum.
Třetí variantou tohoto typu stavby je odeon. Jedná se o mnohem menší budovu než je divadlo. Sloužila především k hudebním představením (aedio znamená zpívám) nebo k recitacím. Půdorys je mnohem jednodušší, je zde vlastně pouze hlediště a jeviště.
Řecké theatrony (divadla) jsou obyčejně situovány na svahu nějakého kopce a využívají tedy přirozeného charakteru krajiny, do níž je divadlo zakomponováno. Divák má volný rozhled do krajiny a často i na blízké město. Půdorys má tvar podkovy. Typickým příkladem takového theatronu je např. Dionýsovo divadlo v Athénách v Řecku a vlastně i přes římskou přestavbu divadlo v Pergamonu.
Divadla římského typu (v Anatolii jsou to prakticky všechna divadla, protože římská kolonizace krajiny byla pozdější – a z našeho pohledu patrně masivnější) jsou naproti tomu prostory od krajiny oddělené. Důvod je jednoduchý – Římané už uměli postavit oblouk na rovině. Celé divadlo je postaveno na kamenných blocích (i když někdy je využito i terénních dispozic). Hlediště má půlkruhový půdorys a spočívá na arkádách a tunelových klenbách. Stěna za jevištěm je stejně vysoká jako nejvyšší galerie. Divadlo tak tvoří uzavřený prostor, oddělený od ostatního světa, umožňující větší soustředění diváků na sledovaný děj. Jeho půdorys je půlkruhový. Typickým příkladem takovéto stavby je divadlo v Aspendosu.