GPS 39.9056300N, 41.2785383E (Çifte Minareli Medrese)
Jedno téma vyvolává druhé. Na Erzurum jsme narazili v poslední době dvakrát Při popisu Seldžucké říše vyskočil jako zásobárna památek na toto období historie Turecka. A stránka o Sivasu zase připomněla, že kongresu v Sivas předcházel ten v Erzurum, kterým de facto začala Turecká války za nezávislost. Takže nezbývá, než něco doplnit i o Erzurumu.
Se svojí nadmořskou výškou necelých 2 000 m je nejvýše položeným velkým městem Turecka a hlavním městem stejnojmenné provincie. Určitě to není místo pro snadné živobytí. Zdejší podnebí nepřipomíná to, co si pod tureckým počasím představíme. Velká vzdálenost od moře v kombinaci s nadmořskou výškou znamenají, že zimy jsou zde tuhé, dlouhé a s velkým množstvím sněhu. V létě jsou značné teplotní rozdíly. Přes den dokáže být okolo 30o C, v noci teploty kolem bodu mrazu.
I přes tyto překážky pohodlného života je historie města dlouhá. Leží totiž na důležité spojnici mezi Bagdádem a dnešním Istanbulem. Proto se zde v průběhu posledních více než dvou tisíc let vystřídalo mnoho vládců. Z těch nejdůležitějších jmenujme Armény, Byzantince, Araby, Seldžuky a Osmany. Své štěstí zde zkoušeli i Rusové. Jejich nadvláda sice nikdy neměla dlouhého trvání, zato pravidelně katastrofální důsledky. Až na ona krátká období ruské nadvlády můžeme říci, že od roku 1514, kdy se města zmocnili Osmané, je de facto stále součástí Turecka. Nechci říci turecké, protože do konce arménské genocidy v roce 1916 bylo město i hodně arménské a dodnes je zde velice významná menšina kurdská.
Pro současné Turecko je z historie města nejdůležitější Kongres v Erzurum, který se konal od 23. července do 4. srpna 1919. Byl jedním ze základních kamenů pro budování nové, poválečné republiky pod vedením Mustafy Kemala Atatürka. Kongres stanovil čtyři základní cíle, kterých mělo být v poválečném uspořádání Turecka dosaženo.
Nejzajímavější památky ve městě jsou ze seldžuckého a později osmanského období. Podobně jako v Sivasu i tady je hlavní dominantou města Çifte Minareli Medrese neboli Medresa dvojitého minaretu. Samozřejmě se jedná jen o shodu v názvu, vyplývající z charakteristických dvou minaretů v průčelí komplexu. Založena byla před rokem 1265 a někteří historici se domnívají, že mohla sloužit jako vzor pro medresu Gök v Sivasu. Pyšnit se může nejen největší kopulí v Erzurumu, ale i nádhernou výzdobou s květinovými a zvířecími motivy. Bohužel medresu významně poškodila krátká ruská nadvláda nad městem. Nebyla totiž dost krátká na to, aby zabránila Rusům v poničení a odvezení nejvzácnějších částí výzdoby.
Mezi fotogenické památky patří i Tři kopule - Üç Kümbetler, ležící asi sto metrů od medresy. Tři jsou asi tak stejně jako mušketýři - také jsou ve skutečnosti čtyři, budeme-li počítat i tu trochu vzdálenější tak pět. Jedná se o hrobky, budované ve 12. až 14. století. Patří určitě k nejvýznamnějším památkám tohoto typu v celé Anatolii. Na první pohled zaujme jedna z nich. Je to osmiboká budova z různobarevných kvádrů. Patří pravděpodobně prvnímu seldžuckému vládci města Saltukovi.
Samozřejmě ani tady nesmíme zapomenout na Ulu cami neboli Starou (doslova Nádhernou) mešitu. Ta zdejší pochází z roku 1179 a má podle vzoru původních mešit plochou střechu. Je velká, původně byla určena až pro 6 000 věřících. Dnes se zde stále pohodlně může modlit až 4 500 muslimů. Vstup zajišťuje pět bran, každá s jinými dveřmi. Jedinečná je i dřevěná muqarnas (výzdoba pomocí hranolových prvků) kopule. Jedná se o světový unikát. Říká se, že díky jejímu umístění a oknům se mešitou šíří světlo i zvuk desetkrát lépe než kdyby místo ní byl obyčejný strop. Bohužel, i tady najdeme zbytky ruského barbarství - ve zdech jsou zabudovaná oka k přivazování dobytka. Mešita byla využívána jako stáj …
Zdejší citadelu neboli kale založili už byzantinci, ale její mohutné hradby udržovali i osmané. Měla sloužit jako ochrana města před ruskými nájezdy. Přesto, že stojí na vyvýšeném místě, třikrát v historii město neubránila. Dnes už samozřejmě vojenským účelům neslouží, takže je možné z ní vychutnávat hezké pohledy na město. Což neznamená, že Erzurum ztratil na vojenském významu. Za studené války zde byla nejvýchodnější letecká základna NATO. I po jejím ukončení toto strategicky položené město hraje významnou vojenskou roli.
Erzurum ale není jen město památek. Patří mezi nejdůležitější turecká lyžařská centra. V jeho okolí jsou hory vysoké i nad 3 000 m nad mořem. Mimo jiné i proto se zde konaly hry zimní univerziády v roce 2011. Této volbě napomohlo bohaté zázemí zimních sportů ve městě i blízkém okolí.
I když Erzurum určitě nepatří mezi turistické highlighty, jeho návštěva je zajímavá. Asi málokdo z nás poletí do Turecka lyžovat, takže musíme vymyslet jinou záminku. Město nás ale určitě nezklame.