GPS 39.7632953N, 30.5248908E (Muzeum Mořské pěny - Meerschaum, sepiolitu)
Eskişehir. Město, které mate svým jménem. Ač v turečtině znamená staré město, jedná se o město relativně velice nové. Bylo totiž zničené těsně po první sv. válce, takže jej bylo třeba město vystavět znova.
Historie města sahá minimálně do období Frýžské říše, některé prameny dokonce odhadují jeho stáří na 4 000 let. V antice se město nazývalo Dorylaeum. Dnešní podoba města vychází především z velkého nárůstu obyvatel při rozpadu Osmanské říše – své útočiště zde hledali utečenci z území, osvobozených zpod turecké nadvlády. Město bylo také zničeno mezi lety 1919-1922 v období Války za nezávislost, období vzniku Turecké republiky. Doslova jak Fenix povstalo z popela a trosek. Další překotný rozvoj začíná od začátku 60. let 20. století. Ve městě se začíná významným způsobem rozvíjet průmysl a díky němu má dnes téměř 900 000 obyvatel (údaj z roku 2020). Například zde v roce 1961 bylo vyrobeno první turecké auto či první turecká lokomotiva.
Ač průmyslové město, určitě stojí za návštěvu. Především leží na řece Porsuk çayı, takže nabízí hezké pohledy na okolí řeky i plavby po ní. Je to také významné univerzitní město - najdeme zde dvě vysoké školy. Město je pověstné svými lázněmi - hamamy. V horách nad Eskişehirem jsou horké prameny. Za návštěvu stojí i archeologické muzeum. A v neposlední míře jižně pod Eskişehirem začíná tzv. Frýžské údolí, dlouhé údolí plné jedinečných památek a doby, kdy zde vládl bájný král Midas.
A určitě si musíme odvézt domů nějaký suvenýr. Pokud možno dýmku z mořské pěny (sepiolitu), lidově zvanou pěnovka či meršánka (z německého Meer Schaum). Tento vzácný nerost jelehčí než voda, takže plave. Na Zemi se těží pouze na dvou místech: tady a v Tanzánii. Zdejší je ale bělejší a tvárnější. A kdyby vás zajímalo, co vše lze z tohoto kamene vyřezat, můžete se zajít podívat do muzea meršánu, tedy mořské pěny.
Jako místní specialitu v kuchařce uvádíme göbete.