Díky výbojům Alexandra Makedonského se po celém tehdejším Evropanům známém světě začala šířit jediná kultura – řecká. Protože Řecko je řecky Hellas a Řekové si říkají Helléni, říká se této kultuře hellénská. Alexandr sebou vždy na své výpravy bral historiky, zeměpisce i filozofy. Tím šířil spolu s mocí vojenskou i kulturu.
Spolu s pochodujícími makedonskými a řeckými šiky přicházela do dobytých zemí také řecká kultura, umění, vzdělanost, jazyk i celkový způsob života. Smíšením s východními zvyky i náboženstvím vznikala jakási nová „nadnárodní“ kultura, označovaná jako hellénská (Hellas = Řecko). Hellénem se cítil být každý vzdělaný člověk, který mluvil řeckým jazykem, bez ohledu na svůj původ či třeba barvu pleti. Měřítkem hodnoty člověka se stalo jeho bohatství, vzdělání nebo postavení v úřadě. Příslušnost k národnosti nebo náboženskému vyznání neměla prvořadý význam (byli skutečně vzdělaní).
Ihned po smrti Alexandra Velikého se ukázalo, že nemá nástupce s dostatečnou autoritou. Na dědictví po Alexandrovi čekalo příliš mnoho ctižádostivých mužů, toužících po vládě. Hlavními účastníky bojů o uchopení vlády se stali bývalí Alexandrovi vojevůdci. Říkali si diadochové (tj. dědici či nástupci). Vleklé války, které vzplanuly takřka bezprostředně po Alexandrově smrti, se proto označují jako války diadochů. Nakonec si říši mezi sebou rozdělili. Vznikly tak tři velké státy.
- V Egyptě začali vládnout Ptolemaiovci
- V Sýrii a východní části Malé asie dynastie Seleukovců
- Makedonie se zmocnili Antigonovci
Toto rozdělení Alexandrovy říše však nemělo dlouhého trvání – pomalu, ale jistě, se začíná rozvíjet Římská říše …