Stejný význam, jako měl Champollion pro pochopení starověkého Egypta, má pro kulturu chetitskou český vědec profesor Bedřich Hrozný. Nerozluštil ale, jak se mylně a často uvádí, chetitské klínové písmo. To už bylo známé. Rozluštil jazyk, který Chetité používali.
Narodil se v Lysé nad Labem v roce 1879 do rodiny evangelického pastora. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde začal studovat na Akademickém gymnáziu. Zásadní zlom ale přišel ještě před maturitou – v roce 1896 mu zemřel otec a rodina se odstěhovala do Kolína. Mladý Hrozný pokračoval ve studiu na zdejším gymnáziu, kde potkal J. V. Praška, jehož přednášky v něm probudily zájem o písma a jazyky Středního východu. Ještě na gymnáziu se proto začal učit hebrejsky a arabsky. Po maturitě šel studovat do Vídně – původně teologii, ale už po prvním semestru přešel na filozofickou fakultu, kde se věnoval především studiu orientálních jazyků a dějin této oblasti. Do ukončení studií ve Vídni v roce 1901 se zvládl naučit deset vesměs mrtvých orientálních jazyků.
Ve studiu pak pokračoval v Berlíně (1901) a Londýně (1902). Roku 1904 se vydal s profesorem Sellinem na svojí první archeologickou výpravu – do Palestiny. Po návratu se stal roku 1905 na Vídeňské univerzitě „docentem pro jazyky semitské s přihlédnutím ke klínovému písmu“. Jeho další vědecká práce potěší srdce mnohého Čecha – „O vaření piva u starých Babyloňanů“. Roku 1909 získává konečně definitivu, což mu umožňuje se oženit.
O 3 roky dříve byl učiněn pro Hrozného asi nejdůležitější objev – německá výprava objevila v centrální Anatolii hlavní město kdysi mocné Chetitské říše Chattušaš. A v něm velký archiv, psaný klínovým písmem. Proto když ho roku 1913 Němci pozvali ke spolupráci, vydal se r. 1914 s manželkou do Istanbulu, aby zde okopíroval co nejvíce tabulek. Po začátku války se museli vrátit zpátky do Vídně, kde Hrozného odvedli do armády. Protože ale byl krátkozraký, zůstal sloužit ve Vídni. Říká se, že jeho nadřízení ho nechali v klidu bádat, když zjistili, že v jeho skladu je pořádek a nekrade se.
Proto mohl už roku 1915 přednést v Německé orientální společnosti přelomovou přednášku Řešení chetitského problému, kde dokázal rozluštění chetitského jazyka (dnes běžně používáme termín chetitštiny, za což by se na nás starověcí Chetité zlobili – on chetitštinou nazývali původní jazyk národů říše před jejich příchodem. Podle nich Hrozný rozluštil nešili). Zároveň ji určil jako jazyk indoevropský. O dva roky později, r. 1917, vydal nejdůležitější knihu – Řeč Chetitů.
Podle vyprávění byla toto první chetitská věta, kterou prof. Hrozný rozluštil. Díky podobnosti slova wa-d-da se slovanskou vodou a nu se objevily první stopy. Další znak znamenal chleba, i když se četl v každém jazyce jinak. Proto mu tato věta vyšla (celé povídání, kde jsem toto vyčetl, je na irozhlasu)
Po válce se samozřejmě přestěhoval do Prahy, kde byl roku 1919 jmenován řádným profesorem klínopisu a dějin Orientu na Karlově univerzitě. V letech 1924-1925 vedl archeologickou výpravu do Palestiny, ale hlavně do Turecka, kde nedaleko města Kayseri v lokalitě Kültepe objevil další velký chetitský klínopisný archiv. Po návratu byl jmenován děkanem filozofické fakulty a pokračoval v budování Orientálního ústavu. Třicátá léta jsou obdobím četných přednášek a čestných doktorátů mnohých evropských universit.
Velikost jeho osobnosti se projevila na začátku 2. sv. války. Roku 1939 odmítl emigrovat a stal se rektorem UK. V listopadu, když na univerzitu přišli němečtí vojáci zatýkat studenty, svojí osobností i funkcí je z univerzity vyhnal s odkazem na fakt, že se nachází na akademické půdě. Studenty, kteří už byli připravení k deportaci, nechal z auta vystoupit, čímž zachránil nejeden život. O rok později odmítl nabídku práce na protektorátním ministerstvu školství. Bohužel roku 1944 byl postižen mozkovou mrtvicí, takže se po válce už nemohl na univerzitu vrátit a roku 1952 umírá.
