Vzhledem k tomu, že je dnes Turecko zemí muslimskou, si asi těžko dovedene představit, že spolu s Římem bylo toto území jedním z nejvýznamnějších středisek ranného křesťanství a přes tisíc let bylo jakýmsi Římem pravoslaví – zatímco v Římě šířil víru sv. Petr, tady působil sv. Pavel …
První křesťané byli vesměs Židé. Staří Židé všechny, kdo nevyznávali jejich víru v jediného boha, považovali za pohany – tedy Římany, Řeky a vlastně všechny ostatní národy. Kázat pohanům o Kristu jim připadalo obtížné. A přece se brzy ukázalo, že pohané přijímali evangelium často dychtivěji než sami Židé. Velkou zásluhu na tom měl apoštol Pavel.
Pavel se původně jmenoval Saul. Po celá léta putoval Malou Asií, Řeckem, Makedonií a všude zakládal křesťanské obce – budoval církev. O tom, že nová víra našla na území Malé Asie úrodnou půdu, svědčí i fakt, že právě sem přivedl sv. Jan Ježíšovu matku Pannu Marii, která zde nedaleko Efezu žila a zemřela.
I do samotného Říma proniklo křesťanství velmi brzy, pravděpodobně již za císaře Claudia. Císařský Řím přijímal první křesťany velmi nevlídně. Jednak to byli především Židé, kteří byli považováni za věčné povstalce, jednak odmítali kult římských bohů.
A tak byli křesťané pronásledování ze všech stran. Mnoho jich zahynulo, mnoho se jich muselo skrývat, ale přesto jejich řady stále rostly – především chudým tato víra přinášela naději a úlevu. Jedno z nejznámějších míst v Turecku, kde se ranní křesťané ukrývali před pronásledováním, byla oblast Kappadokie. Jelikož se museli skrývat, nestavěli domy, jak by bylo možné očekávat, ale využívali toho, že zdejší jedinečné skály jsou dobře zpracovatelné (lépe řečeno že se do nich dobře dlabe) a tak si veškerá obydlí i kostely do skal prostě vyryli. Uvnitř skal vybudovali křesťanské kostely, zdi ozdobili freskami a vytvořili tak úžasné skalní město, které vzbuzuje u návštěvníků obdiv.
Apoštolové Pavel a Petr zahynuli v období vlády císaře Nera, který z pouhé kratochvíle nechal zapálit Řím. Z tohoto hrůzného činu potom obvinil křesťany a krutě je pronásledoval. Petr byl ukřižován hlavou dolů na místě, kde dnes stojí největší chrám světa, bazilika sv. Petra v Římě.
Křesťané se v této těžké době mezi sebou poznávali pomocí tajného znamení – ryby nebo kruhu pravidelně rozděleného na osm dílů.
Jak k tomuto znamení došli:
I – Iesus, X – Christus, O – Theus (Boží), Y – Uilius (Syn), S – Soter (Spasitel). Tady je třeba si uvědomit, že se jedná o alfabetu, tedy X je vlastně CH, O v tomto případě simuluje thetu, tedy škrtnuté O, Y se čte jako U a S je suma – všichni známe z matematiky. Vezmeme-li všechna první písmena, vyjde nám ichtus, česky ryba.
Tyto znaky byly vyrývány křesťany i do mramorových desek – všimněte si jich při návštěvách zbytků antických měst.
Nic však nedokázalo křesťanskou církev zničit. Naopak, překonala protivenství, rostla a sílila, vydobyla si časem rovnoprávné postavení, až se nakonec po staletích – koncem 4. stol. n. l. stalo křesťanství v Římě státním náboženstvím. Římská říše se rozpadá na Západořímskou, která velice rychle zaniká, a Východořímskou (Byzantskou). Ta má daleko lepší podmínky a vydrží dalších 1 000 let, dobydou ji až Turci.