Lýkijský spolek je první demokratické spojení několika měst v historii. Do té doby bezprecedentní spolupráce velkých i malých měst se zrodila v Lýkii ve druhém století před naším letopočtem.
Zajímavým národem v historii Malé Asie jsou Lýkové. O jejich osadách se zmiňují už Chetité. Obývali jihozápadní část Anatolie, přibližně mezi dnešními tureckými městy Fethiye a Antalya. Nikdy nevytvořili vlastní státní útvar, byla to vždy samostatná města. Byla to města bohatá a kulturní, jak o tom svědčí jejich pozůstatky.
Zásadní změna nastala okolo roku 200 před naším letopočtem, kdy asi dvacet pět těchto měst vytvořilo Lýkijský spolek. Jednalo se o historicky první spojení nezávislých měst a obcí na demokratickém základě. Počet jeho členů se pohyboval okolo dvaceti pěti. Jeho spíše sídelním než hlavním městem byla Patara. Dnes bychom mohli její význam srovnat s významem Bruselu pro EU. O vážnosti a síle Spolku svědčí mimo jiné fakt, že fungoval i po převzetí moci v oblasti Římany.
Jedinečnost tohoto spojení jednotlivých měst spočívala v několika základních bodech. Především se jednalo opravdu o demokratickou organizaci. Neexistovalo žádné nadřazené město, všechna si byla rovna. V řídícím orgánu měly oblasti pouze různý počet zastupitelů podle své velikosti. Ta největší města, jako Xanthos, Patara, Myra či Olympos, byla zastoupena třemi delegáty. Střední města měla dva zastupitele, nejmenší pouze po jednom zastupiteli.
Neméně unikátní na svojí dobu je, že společně řešili nejen zásadní problémy, ale i na první pohled maličkosti. Zásadními problémy myslíme především vojenské věci jako například války a spojenectví. Logická byla koordinace obchodů a dalších ekonomických aspektů soužití. Překvapivé ale je, že v rámci Spolku řešili i třeba nařízení, týkající se rodiny a manželství. Jedním z důvodů může být to, že lýkijská civilizace byla – na rozdíl od svého širokého okolí – pravděpodobně matriarchální.
Obchodní spolupráce v rámci Spolku byla nesmírně důležitá. Každá oblast či každé město se specializovalo na trochu jiné hospodářské odvětví. Jednotná organizace nikomu nic nepřikazovala ani nezakazovala. Ale zajišťovala distribuci produktů mezi všechny členy Spolku, takže se každý mohl věnovat tomu, co bylo v jeho oblasti nejlepší.
S příchodem Římanů do Lýkie se oblasti samostatného rozhodování pochopitelně Spolku změnily. Otázky válek a spojenectví na svá bedra samozřejmě převzal Řím. Jinak se ale v tomto období v pravomocích Spolku nic nezměnilo a fungoval nadále bez zásadních změn. Zrušen byl až roku 43 našeho letopočtu císařem Claudiem, který z Lýkie udělal římskou provincii.