GPS 36.5664203N, 29.1377011E (autobusová zastávka u prvního rozcestníku u Ölüdeniz)
Jedno z mála relativně klidných míst na turisticky přelidněném jihozápadním pobřeží Turecka je Lýkijská stezka. Patří mezi 10 nejhezčích dálkových treků světa. Vede přes klidné a romantické pláže, stoupá do hor, prochází historická města i staré památky. Půjdeme po starověkých silnicích i po asfaltu, po písečných cestách i kamenitých vrcholech. Budeme-li ji chtít zdolat celou, ujdeme více než 500 km a budeme stoupat od moře až do nadmořských výšek okolo 800 m.
Historie Lýkijské stezky začíná v roce 1992, kdy angličanka Kate Clow začíná objevovat pro turisty v té době méně známá zákoutí jihovýchodního Turecka. Toto území kdysi ovládali Lýkové, proto se stezka jmenuje Lýkijská. Její oficiální otevření se konalo v roce 1999. Vede od městečka Ölüdeniz nedaleko letoviska Fethiye až téměř po město Antalya. Značená je červeným a bílým pruhem. Je třeba si ale uvědomit, že jsme zmlsaní Klubem českých turistů, díky němuž máme nejlepší značení turistických cest na světě. V Turecku nemůžeme očekávat jednotné značení ve výšce očí, tady jsou značky umístěny dost náhodně. Ale zabloudit by člověk neměl.
Vzhledem ke své délce se málokdy prochází celá, velice střízlivý odhad pro cestu od Fethiye po Antalyi je tři týdny, Nejde jen o velkou vzdálenost, ale i o relativně členitý terén. Neustále se pohybujeme mezi mořem a horami. I proto cestovní kanceláře vybírají z jejich pohledu nejzajímavější úseky. Stejně důležité je ale vybrat i správný termín. Pro návštěvu se určitě vůbec nehodí letní měsíce, kdy je zde úmorné vedro.
Turisty, kteří mají rádi samostatnost, určitě potěší, že mohou bez problémů vyrazit sami. V okolí stezky je relativní dostatek zázemí. Není problém zde doplnit potraviny, zásoby pitné vody či se zde ubytovat. Samozřejmě je třeba se na cestu dobře vybavit. Že lodičky nejsou ideální obuv, to asi napadne každého. Ale nesmíme zapomínat, že můžeme jít chvíli oblastmi bez pitné vody, takže její zásoby nesmíme podcenit.
Zkusíme vybrat pár míst, která na Lýkijské cestě jsou. Tento výčet v žádném případě nemůže být ani dostatečný, ani reprezentativní. Možná zkusíme později rozebrat tarsu na kratší úseky, kde bude výčet památek či přírodních zajímavostí úplnější.
Z nejzajímavějších míst, která bychom mohli navštívit, musíme začít památkou UNESCO, jedním z nejdůležitějších měst Lýkijského spolku Xanthosem a nedalekou svatyní bohyně Létó Letoonem. Krásnou písečnou pláž nám nabídne rodiště sv. Mikuláše Patara. Přes Myru a Finike dojdeme až na nejjižnější bod stezky na mysu mysu Gelidonya. V závěrečném úseku půjdeme na horu Olimpos (pozor, nezaměňovat s řeckým Olympem, sídlem bohů) abychom celé putování ukončili v Antalyi.
Na své si tu přijdou i příznivci extrémních sportů. Od roku 2010 se zde koná Ultramaraton Lýkijské stezky. Obvykle se běhá od západu na východ, jeho délka bývá mezi 220-240 km s výškovým rozdílem od mořské hladiny až do 800 metrů nad mořem. Tento šestidenní závod se běhá v polovině října, kdy už zdejší počasí bývá rozumnější.