GPS 37.8477347N, 27.5189769E
Představujeme vám další z neprávem opomíjených antických památek v Turecku. Možná, že za jejím přehlížením je blízkost slavnějšího Efezu. Milovníkům klidnějších prohlídek ale bude Magnesia vyhovovat. A velice lákavá je v neposlední míře i výše vstupného – to se tady neplatí.
Podle pověstí město založil kmen Magnetů, který sem doputoval z řecké Thesálie. Založeny byly Magnesie dvě. Proto má toto město přízvisko Ad Maeandrum nebo Nad Meandrem. Druhá Magnesia je Ad Sipylum a jedná se o dnešní Manisu.
Magnesii nad Meandrem zmiňuje už Homér ve své Illiadě. Přesto, že se se nachází blíž Tróji než Mykénám, bojovalo na straně vítězného Agamemnona. V dobách své největší slávy úspěšně konkurovalo nedalekému Efezu. Bohužel však nebylo zahrnuto do Iónské ligy, což se mu stalo osudným. První doba rozkvětu totiž končí dobytím města cimmerijci někdy na kolem roku 700 před naším letopočtem.
Město se pomalu vzpamatovávalo. Pomohla mu i přítomnost perského satrapy, který si jej zvolil za své sídlo. Sem se uchýlil i Themistoklés, zachránce Řeků ve válce proti Peršanům. On dokázal přesvědčit athéňany o rozšíření válečné flotily, která rozdrtila u Salaminy tu perskou a tím definitivně rozhodl celý konflikt. „Vděční“ athéňané jej „za odměnu“ vyhnali z města, takže v Magnesii našel útočiště.
Další rozkvět město prožívalo ve druhém století před naším letopočtem, kdy bylo součástí Pergamského království. Přechod pod křídla Římanů byl mírový, takže městu neublížil. Horší to bylo roku 17 našeho letopočtu, kdy Magnesii, stejně jako města v okolí, zničilo velké zemětřesení. Císař Tiberius jí během dvanácti let obnovil. Dobytí Góty roku 262 bylo ale poslední ranou do prosperity města. I když nadále existuje a najdeme zde i památky na první turecké obyvatele, jedná se už jen o bezvýznamné město, které lidé opouštějí.
Naleziště je (jak se občas v Turecku stává) rozdělené na dvě části silnicí. Téměř celé město leží na západní části. Na východní jsou pouze pozůstatky byzantského opevnění a gymansion. Pochází z 2. nebo 3. století a je rozdělené do tří budov. I když je zajímavé, přejděme raději silnici a podívejme se na hlavní část města.
Přímo proti vchodu jsou zbytky chrámu Artemis Leucophyrene, postaveného Hermogenem. Ten byl důvodem zahájení výzkumů v Magnesii. Ve své době to byla jedena z jejích nejdůležitějších svatyní. Bohužel byly vykopávky zahájeny ještě v 19. století, kdy byly nejzajímavější nálezy více či méně legálně odváženy ze země. Proto dnes najdeme nejkrásnější části chrámu v pařížském Louvre. Další část najdeme sice v Turecku, ale v Istanbulu a jeho Archeologickém muzeu. Proto dnes z chrámu přímo v Magnesii nestojí vlastně nic, pouze torza sloupů. Přímo na zemi můžeme pouze obdivovat sestavený fronton neboli štítový vrchol chrámu.
Součástí chrámu byly snad i dvě místnosti, ležící v jeho severozápadní části. První z nich snad byla knihovna, druhá byla přebudovaná na veřejné lariny. Dodnes můžeme obdivovat jejich vysoký hygienický standard. Byly rozděleny na dvě místnosti, každá z nich měla vlastní fontánu a pod záchodovými sedátky neustále protékala čistá voda, která vše ihned odnášela.
O kousek dál najdeme propylon, který je vlastně spojnicí agory a chrámu. Bohužel, jeho fasáda se nachází v dalším z evropských muzeí, tentokráte v Pergamon Museum v Berlíně. Podstatná část propylonu ale stále čeká na objevení, nachází se stále pod zemí.
Další památkou je kryté římské tržiště. I když je označováno jako tržní bazilika, neexistují žádné doklady toho, že by kdy jako kostel sloužilo. To samozřejmě nemůžeme říci o mešitě Çerkez musy, ležící východně od tohoto tržiště. Ta byla vybudována v 15. století na netypicky podlouhlém půdorysu. V okolí najdeme i muslimské hroby.
I když to tak nevypadá, naše prohlídka zdaleka není u konce. Čekají nás ještě dva skvosty. Musíme se ale vydat ještě dále na jihozápad. Vedou k k nim dvě různé cesty. K divadlu musíme po pár metrech uhnout do leva, na jih. I když má půdorys odeonu, je výjimečný přístupem přes jeviště. Není proto zcela jisté, k čemu měl původně sloužit. Jako klasický řecký theatr je zabudován do kopce, nebyl však nikdy dokončen, nejspíše kvůli častým sesuvům půdy.
Nejzajímavější jsme si nechali na konec. Místní stadion s kapacitou až 30 000 diváků je výjimečně zachovalý. Byl vybudován mezi dvěma kopci na půdorysu ve tvaru dlouhé podkovy. V jejím vrcholu byly čtyři galerie a kolonáda. Necelých 190 m dlouhá budova byla pravděpodobně používána do třetího století našeho letopočtu.
Při plánování prohlídky Magnesie je třeba mít na paměti, že se jedná o naleziště rozsáhlé, takže stojí za to mu věnovat dostatek času. Také je třeba počítat s tím, že ne všechny jeho části musí být přístupné. Probíhá tu stále archeologický průzkum, takže sice můžeme být první, kdo uvidí něco nového. Ale pouze přes plot. V každém případě ale Magnesie stojí za návštěvu.