Když jsme vybírali, kterou památku na seznamu nehmotného dědictví UNESCO přidáme, rozhodli jsme se, že vás necháme si trochu zahrát. Devatenáctým tureckým záznamem je totiž hra göçürme, v Turecku známá spíše jako mangala. A protože se dá hrát úplně kdekoliv, zkuste si jí zahrát i vy.
Strategická a zpravodajská hra, kterou v Turecku znají také jako Migrace, má dlouhou historii. Na seznam UNESCO jí doporučily tři státy – kromě Turecka ještě Kazachstán (jako Togyzqumalaq) a Kyrgystán (Toguz Korgool). I když se jedná stále o tu samou hru, pravidla se v maličkostech liší. My píšeme o Turecku, proto budeme popisovat zdejší variantu.
Stejně jako dnes i kdysi dávno pomáhala mangala spojovat lidi. Můžou jí hrát stejně staří jako mladí. Může být soubojem dvou jednotlivců stejně jako dvou týmů. Hrát se může kdekoliv, vlastně není třeba žádná hrací deska. Dříve se běžně hrávala v mešitách (samozřejmě že ne ve svatostánku), na tržištích, stejně jako v palácích a na tržištích. Dnes se učí ve specializovaných školách a jsou pořádány i mezinárodní soutěže.
Říkáme-li, že nepotřebujeme žádnou hrací desku, myslíme to vážně. Stačí nám možnost vymezit kdekoliv příslušné prostory, do kterých můžeme odkládat hrací kameny a nasbírat odpovídající množství kamínků, mušlí, šišek, klacíků, korálků či čehokoliv, co jako hrací kameny můžeme využívat. Běžně v přírodě si třeba hráči patou vyhloubí podobné důlky, jako se používají u nás na kuličky a může se začít hrát.
Hrací plocha obsahuje dvě řady malých děr, ve kterých jsou na začátku rozmístěny hrací kameny. A každý hráč má „pokladnici“, tedy větší díru, kam si ukládá získané kameny. Nejčastěji se hraje se dvěma řadami o šesti dírách, jsou ale i varianty hry se čtyřmi nebo devíti řadami. Protože se na začátku do každé díry dají čtyři kameny, potřebujeme nejčastěji 48 „kamenů“, u menší varianty jich stačí 32, zato u té největší musíme počítat se 162 kousky.
Přesná pravidla jsme převzali z české verze Wikipedie, kam je umístili autoři webu mankala.cz, a doslova je kopírujeme:
Herní desku tvoří dvě řady po šesti důlcích a dále dva větší důlky (pokladnice) na obou koncích desky. Každému hráči patří jedna řada důlků a pokladnice z hráčova pohledu na pravém konci desky. V každém malém důlku jsou před začátkem hry 4 kuličky. Hráč, který je na tahu, si vybere důlek na vlastní straně desky a provede distribuci jeho obsahu. Distribuce začíná v důlku vybraném pro distribuci (neboli vložíme jednu kuličku zpět), dále pokračuje ve směru proti hodinovým ručičkám, přes vlastní důlky, vlastní pokladnici a soupeřovy důlky. V průběhu distribuce do každého důlku vkládáme jednu kuličku. V případě velkého počtu rozdávaných kuliček vynecháváme soupeřovu pokladnici a s distribucí případně pokračujeme opět ve vlastních důlcích. Pokud vkládáme poslední kuličku do vlastní pokladnice, máme další tah. Pokud si vybereme důlek s jednou kuličkou, vkládáme ji do vedlejšího důlku. Pokud distribuce skončí v důlku na soupeřově straně a s rozdávanou kuličkou je tam sudý počet kuliček, hráč si obsah takového důlku přenese do své pokladnice. Pokud distribuce skončí ve vlastním prázdném důlku, a důlek ve stejném sloupci (ve stejné vzdálenosti od libovolného okraje desky) obsahuje nějaké kuličky, přeneseme do pokladnice tuto poslední kuličku a s ní obsah odpovídajícího soupeřova důlku. Cílem hráče je nasbírat nadpoloviční většinu, tedy 25 kuliček. Hra končí v okamžiku, kdy se jednomu z hráčů podaří nasbírat oněch 25 kuliček a nebo v okamžiku, kdy jsou důlky jednoho z hráčů prázdné. Kuličky, které se v tu chvíli nachází na desce, získává na rozdíl od mnohých jiných podobných her hráč, jehož důlky jsou prázdné.
Mezi zajímavosti, na které my, Češi, můžeme být pyšní, patří bezesporu i fakt, že druhé mistrovství světa v této zajímavé hře (ale její kazašské variantě, tedy 9 jamek každý z hráčů a 9 kamenů v každé z nich) se konalo roku 2012 v Pardubicích. A do roku 2019, kam až se nám podařilo historii těchto šampionátů dohledat, to bylo jediné město mimo trojici zemí, jejichž kulturní tradicí tato hra je. První mistrovství světa v turecké mutaci proběhlo v roce 2019 v Antalyi a naši obsadili 3. místo v bleskové hře.
Jean Baptiste Vanmour, Public domain, via Wikimedia Commons
Tato zajímavá hra určitě stojí za pozornost. Její obrovská výhoda je absolutní nenáročnost na materiální vybavení. Hrací plochu si mohu vytvořit naprosto kdekoliv, rychle a bez nákladů. Hrát může úplně kdokoliv. A pilně při tom cvičíme mozek, podobně jako u šachů či go.