GPS 37.3125900N, 40.7392669E (Velká mešita - Ulu camii)
Poprvé jsem chtěl přidat na naše stránky popis Mardinu koncem jara 2021, když jsem v jednom kopřivnickém bistru viděl jeho fotku. Zaujala mne na první pohled. Blížilo se ale léto, bylo proto potřeba doplnit důležitější věci. Teď však je větší klid a můžeme se této jihovýchodní perle Turecka věnovat.
Madrin je střediskem stejnojmenné provincie, ležící na jihovýchodě Turecka, přímo na hranici se Sýrií. Jeho poloha v kolébce civilizace - mezi řekami Eufrat a Tigris - mu dala do vínku bohatou historii. V současné době ale zároveň velice těžké podmínky k přežití. Jedná se o kurdskou oblast, což je vhodná záminka pro přítomnost armády. Občanská válka v Sýrii s množstvím běženců zdejší situaci určitě také nezklidnila. Naštěstí ale zatím město vše zvládá, takže odvážlivcům jeho návštěvu můžeme doporučit.
O tom, jak významné je okolí města historicky, hovoří mimo jiné fakt, že do 100 km od Mardinu najdeme hned dvě turecké památky UNESCO - Göbleki tepe a Diyarbakır. I město samo je pod ochranou UNESCO, byť zatím nemá oficiální statut památky. V této oblasti se vystřídaly v průběhu tisíciletí četné národy a kultury. Nemá proto smysl je zde všechny vyjmenovat. Byla by to jen změť dat a jmen. Zkusme se tedy soustředit pouze na ty nejdůležitější.
Začít můžeme u paleolitu a pokračovat přes dobu bronzovou a Mezopotámii až k Chetitům, kteří sem přinesli železo a posunuli tím vývoj do doby železné. Už tehdy zde byly významná náboženská střediska. Prošel tudy Alexandr Veliký na cestě do Indie, oblast dobyli Římané. Za jejich nadvlády sem přicházejí první křesťané, pro něž se město a okolí stává významným střediskem šíření víry. Jejich chrámy a kostely patří k nejstarším dodnes zachovaným památkám v Madrinu. Některé slouží dodnes a liturgické obřady jsou vedeny v Kristově rodném jazyku - Aramejštině.
Mezi lety 640 a 1085 se o město se střídavými úspěchy přetahují muslimové s křesťany. Roku 1085 jej definitivně obsazují Seldžukové. Chceme-li si to trochu srovnat s evropskou historií, o 19 let dříve zvítězil Vilém Dobyvatel v bitvě u Hastingsu, čímž začíná nová éra vývoje Británie. Vraťme se ale zpátky. 12. století je pro město asi nejlepším obdobím v jeho dějinách - mělo relativní klid na rozvoj a růst. Toto šťastné období ukončil svým vpádem Timur na přelomu 14. a 15. století. Po něm začíná další přetahovaná o město - tentokráte mezi perskými šáhy a osmanskými sultány. Definitivní vítězství Osmanů roku 1517 přináší další období míru a stability, ta však končí v 19. století. Mezi lety 1847 - 1865 tady řádila cholera. Nejhorší období však přišlo na začátku 1. světové války, když se Mardin stal jedním z center asyrsko-arménské genocidy. Dnes zde žijí převážně Kurdové a Syřané.
Přejděme ale od smutné historie k tomu, co hezkého nám může Mardin dnes nabídnout.
Především je to naprosto jedinečné propojení kamenného města a hory, na které stojí. Hlavně díky tomu se Mardin nachází pod ochrannými křídly UNESCO - nesmí se zde postavit nic, co by toto souznění mohlo narušit. Pro nás, turisty, město díky tomu nabízí překrásné procházky starými ulicemi, ze kterých na nás dýchá historie.
Z konkrétních památek bychom určitě neměli vynechat především klášter Dayro d-Mor Hananyo (Daryülzafaran Manastırı) z roku 493. Na jeho místě stál chrám už za dob Mezopotámie. Jeho dnešní název je vzpomínkou na jeho zachránce, mardinkého biskupa Mor Hananya, který jej nechal v roce 793 opravit. Od roku 1160 byl téměř na 800 let sídlem patriarchy syrské pravoslavné církve (do roku 1932). Partiarchální trůn i mnoho relikvií zde ale zůstalo. Klášter sám o sobě má 365 místností. Pravoslaví gregoriánský kalendář neuznává, takže patriarcha na přestupný rok nemusel být ve stanu.
Dalším starým kostelem je Mor Behnam (Kırk Şehitler - Čtyřicet mučedníků) z roku 569. Kostel byl původně vybudován na památku čtyřiceti mučedníků, jejichž kosti zde byly roku 1170 uloženy. Lákadlem pro návštěvníky je především nádherný starý oltář. Najdeme zde také velké (3x2 m) vyobrazení legendy o čtyřiceti mučednících. Do kostela se vchází dveřmi, starými 400 let. Nádherná je i jeho zvonice či závěsy.
V muslimské zemi bychom měli navštívit alespoň jednu mešitu. V případě Mardinu jsme vybrali Velkou mešitu (Ulu camii), jejíž základy byly položené už roku 1176. Kopule, která nám svými pravidelnými zářezy může připomínat rozkládací papírový lampión, se stala vzorem pro mnoho dalších staveb ve městě. Stále slouží svému původnímu účelu. I proto prochází pravidelnou údržbou. Můžeme se zde podívat i na vzácnou relikvii - vous Mohameda (Sakal-ı Şerif).
Na závěr putování jsme si schovali místní Archeologické a etnografické muzeum. Již mnohokrát jsme zde zmínili délku osídlení okolí města. Muzeum nám proto nabízí památky z města a okolí, přesto zde najdeme vlastně plynulý tok dějinami lidstva od nejstarších dob až do doby nedávné. V jeho etnografické části pak můžeme obdivovat předměty, které používali normální lidé k běžnému životu.
Jsme si plně vědomi, že náš výčet památek či zajímavostí ve městě je velice zkrácený. Město samo je jedna velká památka a zajímavost. Berte proto náš výčet jako pozvánku dítěte do cukrárny. Třeba jsme se netrefili přesně do vašeho vkusu, ale v cukrárně si určitě tu vaši dobrotu najdete.