Mehmed II Dobyvatel – Fatih Sultan Mehmed

Chceme-li si povídat alespoň o některých sultánech, pak v žádném případě nesmíme vynechat Mehmeda II Dobyvatele. Bylo by to podobné opomenutí, jako kdybychom z českých králů vynechali Přemysla Otakara II. Neboť právě Mehmed začal z Osmanské říše vytvářet světovou velmoc. Toto dílo dokončil jeho pravnuk Sulejman I. Nádherný.

*Takto si Mehmeda II. představoval Veronese. Paolo Veronese, Public domain, via Wikimedia Commons*

Mehmed II. byl sedmým osmanským sultánem. Jeho první vláda začala roku 1444. Tehdy dvanáctiletý sultán převzal titul a pravomoci od svého otce Murada II., který abdikoval ve prospěch svého syna. Když však Jan Hunyady porušil příměří, uzavřené před Muradovou abdikací, nechal si Mehmed titul sultána, ale faktickou vládu vrátil roku 1446 do rukou svého otce. Teprve po jeho smrti roku 1451 se definitivně ujímá svých vladařských povinností.

*Klíčem k dobytí Konstantinopole byla pevnost Rumeli Hisarı*

A hned od samého počátku ukazuje světu, tedy především Evropě, že se objevila osobnost, se kterou je třeba počítat. Rozhodl se, že definitivně ukončí existenci Byzantské říše. Z té zbyly v polovině 15. století jen žalostné zbytky, ale pořád jí patřila slavná a krásná Konstantinopol. Proto nejprve vybudoval na evropském břehu Bosporu pevnost Rumeli Hisarı, čímž město odřízl od zásobování. Na jaře 1453 pak zahájil obléhání a 29. 5. 1453 ji dobyl. Mimochodem, toto datum bývá některými historiky označováno jako přechod od středověku k novověku. Když si uvědomíme, že druhá varianta pro tento mezník v dějinách je Kolumbovo objevení Ameriky, vypovídá nám to hodně o významu pádu Konstantinopole pro světové dějiny.

*Mehmed II. vstupuje do dobyté Konstantinopole. Fausto Zonaro, Public domain, via Wikimedia Commons*

Velice zajímavá byla reakce jednadvacetiletého sultána. Samozřejmě město začlenil do svého impéria. Ale okamžitě právě sem přesunul své hlavní město a sebe považoval za pokračovatele byzantských císařů. Stejně samozřejmě zde začal šířit islám, zároveň ale zajistil neuvěřitelnou náboženskou svobodu. Hodně byzantských chrámů proměnil na mešity. V první řadě pochopitelně Haghiu Spohiu. O té se dokonce říká, že se sem vydal přímo od prolomení obrany města. Sice jí vlastně okamžitě přeměnil na mešitu, ale nechal jí chránit, aby jí vojáci nezničili. Hodně kostelů ale zachoval pro jejich původní věřící. Židy také nechal v klidu žít a pracovat.

*Medaile, označující Mehmeda II. za císaře byzantského. Sailko, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons*

Dobytí Konstantinopole byl ale pouze první krok v jeho plánech. Postupně dobýval další území, především v jihovýchodní Evropě a v Anatolii. Nejsme vojenský historický ústav, abychom jednotlivé výboje podrobně popisovali. I prostý výčet území s letopočtem jeho připojení k Mehmedově říši nám zabere dva odstavce. Jediné, co bychom měli ještě zmínit je, že jeho armády nepostupovaly od vítězství k vítězství. Často utrpěly těžké porážky. V některých výbojích Mehmed neuspěl vůbec.

*Ještě jednou dobývání Konstantinopole, tentokráte od dobového malíře. Attributed to Philippe de Mazerolles, Public domain, via Wikimedia Commons*

Pokud vás nezajímají letopočty a názvy, následující dva odstavce můžete přeskočit 🙂

*Obléhání Bělehradu. neznámý osmanský malíř, Public domain, via Wikimedia Commons*

Pojďme si tedy shrnout ty, kde naopak úspěšný byl. Po dobytí Konstantinopole bylo první na řadě Srbsko. Toho se zmocnil roku 1459. Následuje Moreia, které ovládala Peloponésský poloostrov. Ta padla roku 1460. Hned následujícího roku 1461 dobývá Trapezun, tedy především anatolské černomořské pobřeží. Tehdejší Valašsko (neplést s okolím Vsetína – jedná se přibližně o území dnešního Rumunska) i přes boje s Drákulou, princem Vladem III. , padlo roku 1462. V tomto rychlém sledu ještě pokračuje dobytí Bosny roku 1463.

*Osmanské říše při nástupu Mehmeda II. na trůn. Chamboz na anglické Wikipedii, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons, výřez*

Pak nastává období delších konfliktů. Jednak si v letech 1464 – 1473 postupně podmaňuje Anatolii, hlavně ale probíhají boje s jednou z největších námořních mocností té doby – s benátskou republikou. Tyto boje trvaly od roku 1463 a ukončeny byly až roku 1479. Mezi tím si Mehmed II ještě stihl roku 1475 zajistit politickou moc na Krymu. Ten ale formálně ke své říši nepřipojil. Moldávii roku 1476 a Albánii roku 1478 ale ano. Další výboje už nestihl, i když je plánoval. Roku 1481 totiž zemřel v Maltepe (dnešní čtvrť Istanbulu) při zahájení dalšího tažení. Oficiálně se jednalo o pokus o dobytí Rhodu. Historici ale nevylučují, že ve skutečnosti se chtěl zmocnit Egypta.

*Osmanská říše v době smrti Mehmeda II. Chamboz at English Wikipedia, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons, výřez*

Kromě úspěchů na poli válečném dokázal reorganizovat státní správu osmanské říše. Od dobytí Konstantinopole z ní začal velice cílevědomě budovat hlavní město silného a mocného státu. Nechal postavit palác Topkapı jako nové sídlo nejen své, ale dívánu, tedy říšské rady. Sem dosadil sobě loajální lidi, takže si zajistil absolutní moc ve státě. Vydal první tzv. Sultánský zákoník – Quanun. Byl vypracován v posledních čtyřech letech Mehmedovy vlády. Všechny tyto kroky měly jasný cíl – umožnit řídit tak rozsáhlou říši, jakou se ta osmanská na konci patnáctého století stala.

*Kachlíkový pavilon z nového srdce osmanské říše, paláce Topkapı v Konstantinopoli.*

Při výčtu vojenských a politických úspěchů by to mohlo vypadat, že byl sultán Mehmed II válečník, kterého nezajímalo nic jiného než dobývání nových a nových území. Mnohé proto překvapí, že se jednalo o velice vzdělaného vládce. Uměl například pět kromě mateřštiny i pět dalších jazyků. Byl velkým obdivovatelem italských renezančních umělců, především malířů, které zval do Konstantinopole. Jejich vzor pak inspiroval osmanské umělce.