| GPS 41.0052522N, 28.9768917E |
Stejně jako má Praha Pražský hrad, má Istanbul svoji Modrou mešitu. Nebo, abychom byli přesní, mešitu Sultanahmet. Jako Modrá je známá pouze turistům. A je jednoznačně největším lákadlem pro návštěvu tohoto města dvou kontinentů. Je synonymem pro největší turecké město. I proto bychom se jí měli více věnovat.
Mešitu začal stavět šestnáctý sultán Ahmet I v pátém roce své vlády v roce 1590. Tou dobou mu bylo pouhých devatenáct let. Jejím vybudováním pověřil Mehmeta Ağu, žáka největšího ze stavitelů mešit Mimara Sinana. Původně chtěl překonat dva největší Konstantinopolské svatostánky – Haghiu Sofiu a Sülejmanovu mešitu. Nakonec se, oficiálně z úcty ke svým předkům, rozhodl, že nová mešita bude větší pouze než původně byzantská Haghia Sofia. Skutečným důvodem mohly být první problémy Osmanské říše, která se v té době už dostává za svůj zenit.
Když už nemohl mešitu vybudovat jako největší, rozhodl se, že její jedinečnost zajistí jinak. Především její umístění na poloostrově Faith znamená, že lodi, připlouvající z Egejského moře vidí nejdříve právě tuto nádhernou stavbu, zakrývá jim výhled na ostatní důležité stavby města. Druhým unikátem je počet jejích minaretů.
V době její výstavby směla mít šest minaretů pouze mešita v Kaabě. Sultán se však rozhodl, že jeho nový svatostánek bude mít také šest minaretů. Po jeho dokončení se samozřejmě o tomto porušení pravidel dozvěděly náboženské autority v Mekce a začaly sultánovi vyhrožovat. Ten se vymlouval, že nechtěl šest (turecky altı) minaretů ale že je chtěl mít zlaté (turecky altın), takže chyba je u architekta. Nakonec ale raději nechal postavit v Kaabě minaret sedmý.
Že to s tím zlatem a šesti není až tak úplně pravda dokazuje počet ochozů na minaretech. Čtyři z nich, stojící v rozích vlastního svatostánku, mají po třech ochozech. Zbylé dva v rozích vstupního nádvoří mají po dvou. Celkem je jich tedy šestnáct. To je náhoda – Ahmed byl šestnáctým sultánem osmanské říše.
Žádná mešita však není jen vlastní svatostánek, patří k ní i další objekty. V případě Modré mešity se uvádí hrobka sultána Ahmeda I., medresa (škola), hamam (lázně), muvakkithane (místo, kde se určuje čas muslimských modliteb), Sıbyan mektebi (základní škola) knihovna, Arasta bazaar (tržiště), darüş-şifa (nemocnice) a Hünkar Kasrı (sultánův pavilon). A samozřejmě veliké nádvoří. Pojďme si tedy celý komplex projít.
Naše návštěva logicky začíná u hlavní brány mešity. Dostaneme se k ní od bývalého antického hypodromu, dnes náměstí Sultanahmet. Brána je vlastně v nelogické výšce přehrazena řetězem. Visí vysoko nad hlavami procházejících lidí. Tak je to už od samého začátku. Mešita je svaté místo a proto sem musí věřící chodit pěšky. Jediný, kdo sem směl vjet na koni byl sultán. Samozřejmě nejdál na nádvoří. A tento řetěz ho vždy donutil před Bohem sklonit hlavu.
Velkému nádvoří dominuje kašna, která nám na první pohled zakrývá hlavní vchod do svatostánku. Podél nádvoří také najdeme řady sedaček a kohoutků, ze kterých si můžeme pustit vodu. Do žádné mešity totiž nesmíme vstoupit obutí, musíme jít úplně bosí a s dobře umytýma nohama. Nohy jsme si pečlivě umyli, takže si můžeme vejít. Vstupy do svatostánku jsou tři, my jsme zvolili ten hlavní.
Hlavní kopule mešity s průměrem 24 metry a výškou 43 metry stojí na čtyřech obrovských sloupech. Každý z nich má průměr pět metrů. Na 260 oken, umístěných v pěti úrovních, zajišťuje dostatek světla v celé mešitě od východu slunce do jeho západu. Díky znalostem a vzorné práci Mehmeta Ağy je zde i vynikající akustika.
Jedinečná vnitřní výzdoba je tvořena více než 21 000 iznických kachlíků. Mají především květinové vzory v tradičních barvách této keramiky – modré, zelené, tyrkysové a červené. Při přirozeném osvětlení nádhernými vitrážovými okny dostává celý vnitřek mešity modrý nádech. Proto získala své přízvisko Modrá. V kombinaci s rudými koberci na podlaze je to opravdu jedinečný zážitek. Lustry dnes visí na tom samém místě, kde visely dříve. Bohužel, teplé světlo svíček je dnes nahrazeno žárovkami.
Dokážeme-li přenést pozornost od oken a stropu, určitě bychom si měli prohlédnout jedinečný mirhab a minbar, nejdůležitější místa celého svatostánku. Jsou bohatě zdobenou ukázkou řemeslného mistrovství stavitelů mešity. Díky své velikosti jsou vidět ze všech míst svatostánku i při významných bohoslužbách, kde je zde největší počet modlících se muslimů. Za zmínku stojí i balkony, obklopující ze tří stran modlitební prostor.
Opustíme-li svatostánek, můžeme navštívit ještě ty součásti mešity, které jsou turistům přístupné. To je v první řadě hrobka zakladatele mešity, sultána Ahmeda I. Spolu s ním jsou zde uloženy ostatky jeho potomků a manželek. Hrobku dokončil Ahmedův syn Osman II. roku 1618. Dnes je zde muzeum.
Původní medresa, která byla součástí mešity, už dnes neplní svůj původní účel. Nejsou zde učebny, davy studentů a jejich učitelů. Dnes jsou zde kanceláře. Svému poslání se však příliš nevzdálila, pro studenty i profesory je velice důležitá. Sídlí v ní totiž rektorát Marmarské univerzity.
Původní hamam (lázně) byl bohužel zničen požárem v roce 1912. Co nezničily plameny rozebraly lidské ruce, takže dnes není možné jej navštívit. Je to škoda, protože musel být stejně jedinečný jako celá mešita. Už jeho šestiúhelníkový půdorys byl ve své době něco výjimečného.
Muvakkithan byl pro mešitu velice důležitý. Tady totiž pracovali tzv. muvakkité. Jejich úkolem bylo řídit čas náboženského života. Na základě základních astronomických měření určovali, kdy mají muezzini zvát věřící k modlitbám, určovali začátky a konce svátků. Dnes je tato budova Modré mešity využívána jako kanceláře muzea.
Sıbyan Mektebi je další typ školy, která byla součástí mešity. Na rozdíl od medresy tyto školy zakládaly nadace, které se staraly i kvalitu výuky dětí. Sem začínali žáci chodit od čtyř či pěti let a měli se zde hlavně naučit číst, psát, počítat a základy náboženství. Dnes zde sídlí istanbulský mufti (náboženský vůdce).
Arasta bazar je dodnes živým obchodním místem. Nabídka zboží se zde ale výrazně změnila. Vzhledem k blízkosti největší istanbulské turistické atrakce nabízí místní obchodníci spíše suvenýry a občerstvení než běžné zboží do turecké domácnosti. Atraktivitě místa odpovídá i cenová hladina, takže se zde vyplatí kupovat spíš maličkosti na památku než velké suvenýry.
Původní nemocnice darüş-şifa už samozřejmě dávno neslouží svému účelu. Ve své době se však jednalo o vynikající ústav. Ve dvaceti šesti pokojích bylo vždy dbáno na čistotu a pořádek. Byla možná hospitalizace pacientů nezávisle na jejich materiálním zázemí. Lékaři měli vlastní zázemí, měli k dispozici ve své době špičkové vybavení.
První bohoslužby se v Modré mešitě konaly v roce předčasné smrti svého zakladatele sultána Ahmeda I. roku 1617, mešita však byla úplně dokončena až v roce 1920. Od samotného začátku stavby byla středem pozornosti. Mimo jiné proto, že nebyla financována z válečné kořisti, ale z „normálního“ státního rozpočtu, který v té době nehýřil přebytky. A pozornosti se těší dodnes, teď už pro svoji krásu a jedinečnost.
Architekt Mehmet Ağa určitě sultánovu důvěru nezklamal. Při stavbě této velkolepé mešity se ukázal být výborným žákem svého učitele. Vybudoval unikátní komplex náboženských a světských budov na jedinečném místě. Postavil jednu z nejznámějších staveb světa. A za to mu budiž dík i po čtyřech stoletích. Než však Modrou mešitu navštívíme, měli bychom vědět pár věcí ... .
Pro majitele 3D tiskáren nabízíme možnost stažení si 3D modelu této památky na těchto stránkách:
https://3dwarehouse.sketchup.com/model/1e4948e5a89eb4267ee3fc96c8633be7/Sultan-Ahmet-Camii-Sultan-Ahmed-Mosque-Blue-Mosque a https://3dwarehouse.sketchup.com/model/714c9726-fe00-4e2b-8d19-f748aee8dead/SULEYMANIYE-MOSQUE?hl=cs