V našem povídání se občas potkáme s tím, že ten ten či onen je jeden ze sedmi mudrců. Kdo to tedy vlastně oni bájní mudrci jsou a kde se vzali?
Sedmi mudrců vlastně není sedm. Sedmička je pouze od pradávna považována za magické číslo, takže se takto často používá i v antice. Jako další příklad máme sedm divů světa. I když je dnes opravdu v počtu sedmi známe, jejich výčet se ustálil až někdy v období renezance. I proto je těch osmých nepočítaně.
Podobně jsme na tom se sedmi mudrci. Původní myšlenkou bylo oslavit muže, žijící nejpozději v šestém století před naším letopočtem a byli proslulí svojí životní moudrostí a rozumem. Obvykle se zachovaly nebo jsou jim přisuzovány nějaké inspirující či moudré myšlenky či konkrétní věty.
Mezi sedm mudrců se vždy počítá – použijme sportovní terminologii – základní čtyřka:
- Thálés z Milétu
- Pittakos z Militény
- Bias z Priény
- Solón z Athén
Jako pátý a šestý bývají označováni Cheilón ze Sparty a Kleobúlos z Lindu. Tohoto čestného titulu si pak užívají nejčastěji Periandros, Anacharsis, Mysón. Ale tento výčet je hodně orientační, oním sedmým mudrcem bývá označováno mnoho dalších významných Řeků.
A na závěr pár mouder sedmi mudrců:
- Poznej sám sebe (Thálés)
- Neříkej, co hodláš dělat, neboť při nezdaru dojdeš výsměchu! (Pittakos)
- Mysli na to, co děláš. (Bias)
- Ničeho příliš (Solón)