Nekropole patřila ke každému antickému městu. Ostatně, doslovný překlad původního řeckého názvu nekrós polis znamená také město, ale město mrtvých. Jedná se samozřejmě o pohřebiště.
Lidé své mrtvé odjakživa pohřbívali. Vyspělejší kultury už ve starověku dbaly na to, aby místo posledního odpočinku bylo mimo město. Formálně se jednalo o náboženské příkazy, ty ale měly základ v hygienických opatřeních. Proto za hradbami města byly pro tento účel vyčleněn speciální prostor. Když se rozvržení pohřebiště začalo plánovat a vědomě budovat, začalo se mu říkat nekropole.
Ač jméno má řecké základy, známe mnohem starší nekropole. Jako příklad můžeme uvádět třeba egyptskou v Gíze. V Turecku jsou známé především dvě – v Hierapoli, dnešním Pamukkale, a v Anemuriu nedaleko Anamuru. První z nich je jedna z největších. Byla vybudovaná u lázeňského města. Ne všichni pacienti asi léčení přežili. Anemurijská nabízí široké spektrum typů hrobek. Protože byla využívána relativně dlouhou dobu, promítají se na ní postupné změny vkusu, slohu a bohatství.
Naprosto mimořádnou nekropolí se může pyšnit Myra. Zdejší hrobky – paláce jsou vytesány přímo do skály. A je mnohem starší než zmiňované antické kolegyně. Byla vybudována v období Lýdské říše. Další podobné najdeme v okolí Fethiye.