Osmanská říše se dynamicky rozvíjela především v prvním století novověku (za jedno z dat, které se považuje za počátek novověku, bývá udáváno dobytí Konstantinopole 29. 5. 1453). Své maximální expanze v Evropě dosáhla r. 1540, kdy formálně přebírá správu na Uherskem. V následujícím období buduje své skvosty jako je Modrá mešita či Sulejmánova mešita.
V roce 1452 byla během několika měsíců na evropském břehu Bosporu vybudována pevnost Rumeli Hisari a Konstantinopole byla tak odříznuta od Černomoří. K rozhodujícímu útoku na Konstantinopol došlo v roce 1453. Boje se protahovaly, ale i přes pomoc západních křesťanských států bylo zřejmé, že hradby nemohou odolat. Po dlouhém obléhání v noci z 28. na 29. května město padlo do rukou Mehmeda II.
Mehmed II. povýšil Konstantinopol na hlavní město. Podle řeckého is tin polis – „do města“ neboli Istanbul se město jmenuje překvapivě až od třetiny 20. století. Stává se muslimským městem s nádhernými mešitami, jehlicovými minarety a islámskými vysokými školami – medresami. Mění se v pravé orientální město s lidským hemžením mnohonárodního státu, s oddělenými čtvrtěmi pro Turky, Řeky, Židy, Armény a Evropany.
Chrám Hagia Sofia byl přeměněn na mešitu Aya Sofiya, která se stala hlavní svatyní Osmanské říše a současně i modelem pro příští osmanské stavitele.
Počátkem 16. století se osmanský stát rychle stával jednou z nejsilnějších mocností na světě a následujících 70 let proběhlo ve znamení mimořádných výbojů. Největší územní expanze směřovaly na východ a na jih. V průběhu 16. století byli dobyty Sýrie, Palestina, Azerbajdžan a Egypt. Brzy následovala svatá města Mekka a Medína, později Jemen a Irák. Na jih hnala Osmance nutnost odrazit Portugalce, kteří obeplutím Afriky ohrožovali muslimský obchod a poutní cesty.
Výboje směřovaly dále také na severozápad, do Evropy. Především tam se snažili Osmané již od dob založení svého válečnického státu podrobit své muslimské nadvládě území bezvěrců. Sulejman I. Nádherný (Turci mu dali přívlastek Zákonodárce) svedl tímto směrem veškerou sílu Osmanů. Svou vládu zahájil velkým vítězstvím v roce 1521, kdy dobyl Bělehrad – jižní opěrný bod Uher. Pak následovalo zničení uherské armády u Moháče roku 1526 ( v této bitvě zahynul i král uherský a český Ludvík II. Jagellonský). Turci se dostali roku 1529 až k Vídni. Obléhání Vídně skončilo – právě, když se město rozhodlo kapitulovat – jen proto, že se Sulejmanova armáda chtěla vrátit domů před příchodem zimy. Na nějaký čas přijali Osmané Uhry za své vazaly, ale od roku 1540 převzali formální nadvládu nad rozsáhlou částí území. Tím dosahuje Osmanské říše svého vrcholu. Pak už – zpočátku nenápadně – začíná její úpadek, končící úplnou zkázou za 1. světové války.