| GPS 37.9246564N, 29.1236114E |
Největší přírodní zázrak Turecka, běloskvoucí travertinové kaskády s jezírky teplé, léčivé vody. Nad nimi vybudované antické lázně s největší zachovalou nekropolí. Každý z těchto faktů by bohatě postačil k vyhlášení památky UNESCO. Tady jsou oba. Není proto divu, že Pamukkale neboli Hierapolis, použijeme-li antické jméno, se na něm ocitlo velice brzy.
Pamuk je v turečtině vata nebo bavlna, kale je hrad. Pamukkale tedy je bavlněný hrad. Název to je přiléhavý: když se k tomuto místu přibližujete z dáli, vnímáte nejprve oslnivě bílé místo v krajině. Čím více se blížíte, tím více začínáte rozeznávat detaily bělostných travertinových útvarů. Z bezprostřední blízkosti posléze vidíte velké, jakoby z porcelánu udělané a uměle rozmístěné široké mísy, do nichž neustále přitéká a na okrajích odtéká čiročirá voda, vytvářející bohaté bělostné drapérie. Celou tuto nezapomenutelnou nádheru vytvořila sama příroda: ze země v Pamukkale vyvěrá horká voda (35 stupňů Celsia), obsahující oxid uhlíku a rozpuštěný vápenec. Oxid uhlíku na zemském povrchu z vody vytěká, voda se ochladí a rozpuštěný vápenec sedimentuje ve tvaru nádherných travertinových formací, které pak uchvacují tisíce návštěvníků tohoto nádherného místa.
Horká podzemní voda vtéká v místních hotelích do bazénů a je možné se v nich koupat i v zimě. Koupele mají léčivé účinky při srdečních, očních a žaludečních chorobách, revmatizmu, kožních onemocněních, při poruchách krevního tlaku a nervových chorobách. Po koupelích se i lidé zdraví cítí zklidněně, radostně, mladě a plní energie. Vzhledem k velkém počtu turistů však už byl zakázán vstup přímo na kaskády a proto chcete-li podobnou koupel absolvovat, musíte využít některého z vybudovaných bazénů.
Nad záplavou zářivě bílého travertinu, na vrcholu kopce, nacházíme zbytky antického města Hierapole. Při pohledu na něj se nabízí myšlenka, že si vlastně římská aristokracie vybudovala na Pamukkale své Karlovy Vary. Unikátní přírodní útvar byl doplněn stejně unikátním dílem lidských rukou.
Jméno Hierapolis znamená Svaté Místo. Slavný historik Herodotos se zmiňuje o dvou městech, nazývaných „Hydrela“ a „Kydrara“ v souvislosti s boji mezi Řeky a Peršany (vedenými Xerxem). Tato města vznikla v makedonské době. Později, roku 190 před naším letopočtem, bylo založeno město Hierapolis za vlády Eumenese II. krále Pergama. Hierapolis bylo vybudováno podél úzké cesty karavan a vojenských výbojů. V té době byla všechna města budována pro stejné účely: pro obchod a výboje. Město dosáhlo vrcholu svého rozvoje za vlády římského císaře Tiberia (r. 14 – 35 n.l.), zaniklo po obrovském zemětřesením r. 1334.
Rozloha, kterou zaujímalo město – a zejména s ním spojená nekropole - je úctyhodná. Ze stavebních pozůstatků jmenujme zejména dobře zachované divadlo. I když jeviště je poničené, travertinová sedadla jsou stále ve vynikajícím stavu a orchestra zůstala prakticky nedotčená. Zachovala se též císařská lóže. Za divadlem se tyčí městské opevnění, několik obranných věží lze dobře rozeznat. V severní části města jsou zbytky byzantského kostela. Údajně stojí na místě umučení apoštola sv. Filipa, jehož památce měl být zasvěcen. Jižně jsou rozsáhlé zbytky dalšího chrámu z prvního století našeho letopočtu, jednoho z prvních křesťanských chrámů vůbec. Pozoruhodná je také agora (u jižní brány) a gymnasion s protékajícím potůčkem.
Zvláštní pozornost si zaslouží rozsáhlá nekropole. Táhne se do vzdálenosti asi půldruhého kilometru od vlastního města. Přísná - a moudrá - pravidla přikazovala pohřbívat za branami města. Najdeme zde náhrobky od velmi skromných a nenápadných až po ohromná mausolea, sarkofágy a pohřební památníky. Všechny jsou ovšem dávno vyloupeny, dnes v nich můžeme najít jenom hady. Mnohé sarkofágy byly vyzdobeny jemnými reliéfy, které byly bohužel z náboženských důvodů zničeny. Tato nekropole je největší a nejzachovalejší antickou nekropolí na světě a stojí sama o sobě za návštěvu.