Už v základní škole jsme my starší četli Nerudovu povídku o tom, jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Netušili jsme však, jak výjimečná dýmka, závislá na Turecku, to vlastně byla.
Pěnovka se vyrábí z kamene, který se oficiálně jmenuje sepiolit. Název je složen ze dvou slov – sepia (sépie) a lithos (kámen) a vychází z podobnosti se sépiovou kostí. Je to jeden z mála minerálů (pokud ne jediný), který plave na vodě. Jedná se o zářivě bílý snadno opracovatelný kámen, kterému se pro svoji lehkost a snadnost zpracování také říká mořská pěna (meerschaum – proto také meršánka). Kdysi se mu také říkalo afrodit podle řecké bohyně Afrodíté, z pěny zrozené.
Na světě jsou pouze dvě naleziště tohoto minerálu: Keňa a Turecko, nedaleko města Eskişehir. To turecké však nabízí daleko kvalitnější materiál – je lépe zpracovatelný a zářivěji bílý. I proto se ve zdejším okolí patří výrobky z něj k nejčastějším suvenýrům.
Vraťme se však k původnímu tématu: dýmce. Dýmky, přesněji hlavice dýmek, se z meršánu (nazývejmež nadále tento minerál mezinárodně běžně užívaným jménem) vyrábějí od první třetiny 18. stol. Podle pověstí sice prý byla první dýmka vyrobena v Budapešti, nejznámější střediska výroby však byla i ve Vídni, Paříži a samozřejmě v okolí Eskişehiru.
Výjimečnost této dýmky spočívá především v tom, že umožňuje tzv. chladné kouření a umí vstřebat kondenzát, který v dýmce vzniká. Jejich zásadní nevýhodou je velká křehkost – bavíme se opravdu o kameni, ze kterého je vyrobena a proto každý silnější úder o pevnou plochu jí může rozbít. I proto se dodávají ve speciálních etujích.
Další specifikum spočívá – jak už jsme zmínili na samém začátku – v jejím nakuřování. Popis technického provedení nechme na odborníky, pro nás, laiky, je důležité, že při správném nakouření dýmka postupně mění barvu z bílé až po medovou.
Díky tvárnosti materiálu se při výrobě hlavice dýmky fantazii meze nekladou, takže si tam můžete nechat vyřezat mořskou pannu či vašeho oblíbeného mazlíčka. Ale nejčastějším motivem bývá lidská, především mužská hlava. A většina z těchto mužských hlav mívá na sobě turban či jiný symbol, evokující osmanské Turecko.
A na závěr rada, jak se nenechat ošidit a nekoupit třeba sádrovou dýmku místo vytoužené meršantky? Je to prosté: hlavice musí plavat na vodě. Jakákoliv náhrada se ihned potopí.