Protože je řecké pobřeží i většina země kamenitá a ne úplně úrodná, bylo jen logické, že s nárůstem lidí bylo třeba hledat i nové zdroje potravin. A nejblíže byla Malá Asie – proto první řecké kolonizační kroky mířily sem.
Malé Asie byla logicky jedním z prvních území, kde vznikaly řecké kolonie. Díky vlivům z Egypta a Asie předběhly tyto osady na čas vývoj v pevninském Řecku. Právě v nich působili první řečtí filozofové, ale také básníci a vědci. Za všechny jmenujme básníka Homéra, otce historie Hérodota z Halikarnassu (dnešní turecký Bodrum) či již zmíněného Thaléta z Milétu, jehož věty o trojúhelnících jsme se všichni učili již na základní škole.
Od národů Malé Asie však přejali Řekové i ražbu mincí, tudy přišlo do Řecka také písmo. Malá Asie se tak stala skutečným mostem, kudy do pevninského Řecka proudily poznatky z orientálních říší, které byly díky delšímu vývoji vyspělejší. Tento stav však netrval dlouho. Zakrátko se Řekové, kteří všechny získané poznatky pečlivě prozkoumali a utřídili, sami ocitli v čele vývoje. Vedle rozumového poznání to byla i na svou dobu neobvyklá svobodomyslnost většiny řeckých obcí, která přála novým názorům a objevům.
Ale z Malé Asie mělo přijít i největší nebezpečí pro svobodné řecké státy – Peršané.
