Máme-li věřit pověstem, které o sobě objevitel Tróje šířil, vznikla jeho touha po objevení Tróje při prohlížení krásné ilustrované knížky řeckých dějin, kde byl pád Tróje zobrazen. Mladý Heinrich prý tehdy prohlásil, že malíř Tróju musel vidět, když ji dokázal takhle namalovat.
Jako syn chudého protestantského kněze ovšem příliš mnoho šancí na uskutečnění neměl. Když se jako mladý muž nechal zaměstnat v kupeckém krámě, postihlo ho při nošení těžkých břemen chrlení krve. Než se vyléčil, přišel samozřejmě o místo, a proto hledal štěstí v Americe. V Německu se nalodil , avšak příliš daleko nedoplul. Loď se potopila a Schliemann se zachránil jako jeden z mála . Dostal se do Holandska, kde začal vykonávat kancelářskou práci a ve svém volném čase se věnoval studiu jazyků, pro které v sobě našel téměř zázračné vlohy. Jak se ukázalo, toto studium bylo nejšťastnějším krokem, jaký do té doby učinil, protože se začal učit i jazyk, který v té době v Holandsku nikdo neuměl, a to byla ruština.
Když přicházejí do Holandska ruští kupci, Schliemann jako jediný je schopen se s nimi domluvit. To mu okamžitě vynáší místo šéfa pobočky své mateřské firmy v Petrohradě. Tady objevuje Schliemann další ze svých talentů – umění vydělávat peníze. Nejenže přináší velké zisky firmě, ale sám se stává velmi bohatý. Proto po krátké době opouští zaměstnavatele a zakládá si vlastní firmu. Dalo by se říct, že vydělává všude a na všem. Zisky mu přináší i krymská válka. V Rusku se také poprvé oženil, ale toto manželství bylo vysloveně nešťastné. Proto odchází do Ameriky ke zlatokopům , kde nadále zvyšuje své jmění. Do Ruska se vrací ještě bohatší než z něj odjížděl , rozvádí se svojí ženou a –ač je to neuvěřitelné – radikálně mění svůj život. Dravý obchodník, který nezná slitování v obchodním jednání se vrací ke svému dětskému snu a připravuje se na objevení Tróje. Studuje všechny dostupné materiály o Tróji a s verši Iliady na rtech, kterou již od dětství uměl celou nazpaměť, navštěvuje poprvé Řecko. Když připlul na ostrov Ithaku, poklesl k zemi . Bohužel to nebylo dojetím, ale nemocí, kterou však brzy překonal . Jako poslední přípravu na objevování Tróje si nechal najít i řeckou manželku. Volba osmnáctileté Sofie Engastromenos se ukázala jako jeden z nejšťastnějších činů jeho života. Našel v ní nejenom věrnou a milující manželku, ale i nadšenou podporovatelku jeho snah.
S mladou manželkou vyráží konečně k tureckým břehům. Tam prozkoumává několik míst, která byla považována za možnou polohu Tróje. Všechny ihned odmítá, protože nezapadají do popisu krajiny, který zná z Iliady. Nestydí se běhat se stopkami v ruce okolo kopce nebo od moře ke kopci, aby porovnával své časy s časy achájských bojovníků. Když takto empiricky označil všechny dosavadní pokusy za mylné, začal se vyptávat obyvatel především na přírodní jevy , které byly nějakým způsobem zvláštní. Jako nejpravděpodobnější z nich vybral prameny horké a studené vody. Turci o takových pramenech sice nevěděli, znali jenom jeden, ale Schliemannovi pomohla jeho znalost jazyků a poznal v místním názvu , že tam kdysi pramen byl. Tím se dostal k pahorku Hisarlik. Již na první pohled se mu tento kopec zdál jako velmi pravděpodobné místo pro Tróju. Provedl všechna svá měření a poté s jistotou prohlásil, že zde Tróju najde. Našel.
Povzbuzen úspěchem u Tróji začal se Schliemann věnovat vykopávkám dalších měst období Iliady, a to vždy s úspěchem. Kromě Tróji asi největší slávu sklidil za objevení hrobu v Mykénách , které bohužel opět neprávem přisuzoval králi Agamemnónovi. Ostatně dodnes se zlaté masce , kterou v hrobě objevil , říká maska Agamemnónova, byť již všichni vědí, že patřila někomu jinému. Vydal se i na Krétu , kde přesně označil místo , kde leží bájný Labyrint, Knósský palác. Zde však s prací nezačal, a proto sláva za objevení tohoto paláce patří anglickému vědci Arthuru Evansovi. Když Schliemann umírá v Neapoli , ironií osudu je jeden z nejbohatších a nejslavnějších mužů své doby považován za chuďase , neboť se na ulici zhroutil bez dokladů a v pracovním oděvu.
