GPS 37.3128878N, 28.0653697E
Mezi velkým množstvím zajímavých památek v Turecku je těžké si vybírat. Přesto je Stratonicea výjimečná z mnoha důvodů, takže je velká škoda, že je hodně opomíjená. Třeba proto, že je asi nejdéle plynule obydleným místem v Turecku – celého půl čtvrtého tisíciletí. Má také největší známé antické gymnasion. Pojďme se tam tedy alespoň virtuálně podívat.
Úvodem jen jedno krátké vysvětlení: v Turecku najdeme více míst, která se jmenují Stratonicea. Ta, kterou v tomto článku popisujeme, je Startonicea Karia. Toto přízvisko má původ ve starším názvu osady, která zde stávala již dávno před oficiálním založením města. Jmenuje se tak i celá oblast, ve které se nachází. Dovolíme si ale označení Karia už dále v textu nepoužívat. Je totiž jasné, o čem se bavíme a věříme, že se celé povídání tímto zjednodušením stane čitelnější.
První zmínky o Stratonicei máme už z dob chetitských, tedy přibližně z poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. Přesto, že zmínky o městě se táhnou dějinami dál, včetně lýkijských a řeckých záznamů, založení města je připisováno až jednomu ze čtyř následovníků Alexandra Velikého - Seleukovi. Ani tady se historici úplně neshodují, nabízí i možnost, že město založil jeho syn či vnuk. Určitě je ale pojmenované po manželce Antiocha I., Seleukova syna, Stratonicei.
Nové město bylo budováno na šachovnicovém půdorysu, tedy s přímými navzájem kolmými ulicemi. Toto uspořádání budov, navržené už o tři stovky let dříve Hyppodamem z Milétu, je dodnes využíváno i v moderní architektuře. Stratonicea se na tomto základě rozvíjela vlastně po celou antiku. I když pak v době Byzantské říše význam města postupně mírně upadá, bylo při příchodu Osmanů stále ještě dostatečně mocné, aby zůstalo centrem širokého okolí. Proto s příchodem nových pánů dochází opět k rozvoji Stratonicei. Bohužel, ne vždy bylo se starými památkami zacházeno s odpovídající úctou. V mnoha nových tureckých palácích můžeme najít nádherné antické sloupy, hlavice či reliéfy. Většinou použité jako běžný stavební materiál.
Význam města ale postupně upadá. Turecké obyvatelstvo se pomalu přesouvá do nedalekého městečka Eskihisar, jehož jméno můžeme přeložit jako Stará pevnost. Poslední ránou pro Stratoniceu bylo zemětřesení z roku 1957, kdy jí opustili skoro všichni obyvatelé. Turecké domy se začaly také rozpadat, takže dnes tu najdeme poslední dokonale zachovanou a udržovanou budovu. Tou je – asi ne překvapivě - mešita. Když v roce 2015 zažádalo Turecko o zápis města na seznam UNESCO, žily tu trvale poslední čtyři rodiny.
I když je Startonicea plná památek, jsou zde dvě, které jsou naprosto unikátní. Těmi samozřejmě náš popis začneme.
První z nich je gymnasion. Tuto budovu, sloužící k zušlechťování těla i ducha, najdeme ve všech antických městech. To zdejší je ale přes čtvrt kilometru dlouhé. Rozměry 105x267 m nám říkají, že se jedná o největší známe gymnasion starověku. Pro srovnání: šířka je stejná jako je délka fotbalového hřiště. Ta bychom pak mohli naskládat na celou plochu čtyři a ještě by nám zbylo trochu místa pro diváky … . Předpokládá se, že hlavní důvod, proč bylo sportoviště tak veliké je, že zde fungovalo jedno z největších výcvikových míst pro gladiátory. Tady také často trávili – samozřejmě pokud přežili – i svůj důchod.
Druhou unikátní památkou je bouleuterion. Má obdélníkový půdorys a sedadla umístěná do půlkruhu. Architektonicky vlastně naprosto standardní budova, jak ji můžeme najít ve kterémkoliv jiném antickém městě. Nikde jinde však nenajdeme na jeho stěnách vyrytý (samozřejmě že ne vandaly) Diokleciánův cenový edikt, který nám ukazuje ceny za zboží a služby v městě. To nám dává velice jasnou představu u životní úrovni v Startonicei. Historici si cení i druhého vyrytého nápisu – mnemotechnické básně na zapamatování si pořadí měsíců.
Stratonicea samozřejmě nabízí všechny ostatní budovy, které stály v každém antickém městě. Jsou nepochybně neméně zajímavé, nejsou však tak unikátní jako obě výše zmíněné. Proto je nebudeme příliš rozebírat, jen je v krátkosti zmíníme.
Zachovaný chrám byl zasvěcen Augustovi. Místní divadlo bylo schopné pojmout podle různých pramenů deset až patnáct tisíc diváků. Je ještě z doby hellénské (řecké), využívá tedy kopce jako oporu pro své hlediště. Agora, ležící západně od bouleuterionu, je jednou z nejstarších částí města. Nymphaeon najdeme u severní brány města, kde také začíná kolonáda k centru. Římské lázně byly vybudovány ve druhém století našeho letopočtu a kromě všech základních místností je zde ještě šest pokojů pro personál. Nedaleko je i latrína pro šedesát lidí.
Asi není nejvhodnější po latrínách zmiňovat turecké památky ve městě, ale prostě to tak vyšlo. Z nejstarších osmanských památek se do dnešní doby nezachovalo v dobrém stavu skoro nic. Podívat se můžeme na zbytky hamamu – tureckých lázní z přelomu čtrnáctého a patnáctého století. Bohužel se střecha dávno zřítila, takže vidíme jen holé stěny. Jedinou udržovanou památkou na vrcholné osmanské období je mešita Şaban Ağa. Podle tradice se zde cestou na Rhodské tažení roku 1522 modlil i sultán Suleyman Nádherný. Není však jisté, zda její současná podoba odpovídá té původní. Roku 1876 prošla zásadní opravou, kterou provedl Şaban Ağa (proto nese jeho jméno), je ale pravděpodobné, že při tom došlo k mnoha funkčním i vzhledovým změnám.
Město však žilo svůj život, takže nám nabízí i památky novějšího data. Najdeme zde, dnes pravda většinou polorozpadlé až úplně rozpadlé, krámky či dílny běžného života. Velice hezky však dokumentují postupný přechod civilizací od nejstarších dob de facto do současnosti. A právě tímto prolínáním je je Stratonicea unikátní památkou i v tak bohatém prostředí, jakým Turecké pobřeží jednoznačně je.
Stratonicea Caria stále patří k mnoha místům v Turecku, která jsou neprávem opomíjena. Má to ale jedno velké plus – je zde relativně málo turistů, takže je možné si vše v klidu prohlédnout. Památka leží doslova vedle silnice, spojující Bodrum s Muğlu, což jí činí velice snadno dostupnou. I to je jeden z důvodů, proč je škoda ji ve svých plánech vynechat, trávíme-li čas na tureckém egejském pobřeží.