GPS 36.5540175N, 29.4187025E
Jedno z nejstarších měst Lýkijského spolku je Tlos. Už Chetité jej označovali za nejkrásnější lýkijskou zem. A svoji pověst nádherného města si udržel až do dobytí Seldžuky. Pojďme si tedy jednu z perel Tyrkysového pobřeží prohlédnout.
Podle mnoha pramenů bylo město založeno už před čtyřmi tisíci lety. Chetité jej nazývali Dalawa a přisuzovali mu mimořádný význam. Svědčí o tom mimo jiné i fakt, že pro všechna ostatní města v okolí používají termín město, Tlos však nazývají státem. Svůj význam si udržel i v dobách řecké kolonizace. Patřil k šesti nejdůležitějším městům Lýkijského spolku s třemi hlasy v „parlamentu“ v Pataře.
Stejně jako pro všechna města v oblasti je právě období existence spolku dobou největšího rozkvětu. Ve druhém století našeho letopočtu však oblast zasáhla série několika ničivých zemětřesení, která většinu měst doslova zničila. Vždy však jako bájný Fénix povstala z popela. Proto ale drtivá většina památek pochází z římského období.
V křesťanské éře byl Tlos významným náboženským střediskem. Až do dobytí města Seldžuky zde bylo biskupství. Od té doby sice význam města upadal, ale na rozdíl od ostatních měst Tlos nikdy úplně nezmizel. Důkazem je i osmanský hrad, který byl, samozřejmě ze zbytků antického města, vybudován na původní agoře v 19. století.
Prohlídku města doporučujeme začít u skalních hrobek. Jsou už od pokladny dobře viditelné a patří jednoznačně k symbolům Tlosu. Nejznámější je tak zvaná Bellerofontova, i proto má číslo 1. Podle pověsti byl hrdina Bellerofotos vyslán, aby zabil oheň chrlící příšeru Chiméru. Bohové mu na pomoc půjčili okřídleného koně Pegase, takže Bellerofontos svůj úkol úspěšně splnil. Oženil se pak s královskou dcerou a založil dynastii tlosských králů.
I kdybychom pověsti nevěřili, podle archeologických výzkumů tato hrobka opravdu sloužila jako královská. Nikoliv však pro jediného krále, postupně sem bylo uloženo mnoho členů královského rodu. To však nebyla výjimka, Lýkijci běžně měli v hrobkách lůžka, na která ukládali postupně více osob.
Od hrobek je velice logické pokračovat dále do kopce na akropoli. Bohužel, z původního nejdůležitějšího místa každého antického města moc nezbylo. Osmanský hrad z 19. století podstatnou část bezpečnostního a náboženského centra zabral, zdejší stavby pak sloužily jako levný a téměř bezpracný kamenolom na jeho budování. I když hrad určitě není tak zajímavý jako původní zástavba, za prohlídku určitě stojí. Hlavní důvod šplhání do kopce je ale zdejší vyhlídka. Jako nejvyšší bod města vám dnes nabídne nádherný pohled nejen na celý Tlos, ale i do širokého okolí.
Hned pod akropolí najdeme původně hellénský stadion. Byl určen pro dva a půl tisíce diváků. Jeho sedadla nejsou, jak bývá u podobných staveb zvykem, stavěna. Po vzoru řeckého typu divadla byly vytesány přímo do skály, na jejímž úpatí se nachází. Další zajímavostí je dlouhý bazén v jeho středu. Délka přes sedmdesát metrů odpovídá třem „krátkým“ neboli davcetipěti metrovým bazénům dnešních plaveckých center. Jeho šířka je ovšem pouze o něco více než osm metrů, tedy polovina šířky běžné „pětadvacítky“. Plavecké závody se zde pravděpodobně nekonaly – jeho hloubka je je pouhý metr. Má ale po celém odvodu odvodňovací kanál a napájen je z nádherného nymphanea v čele budovy.
Přes stadion se projdeme na agoru. Na tomto obchodním, politickém a kulturním centru města ještě stále nebyl dokončen archeologický výzkum. Zajímavé jsou především domy, sousedící se stadionem. Velice pravděpodobně byly otevřené na obě strany.
Antické město, navíc označené za perlu, se nemůže obejít bez lázní. Dnes zde můžeme obdivovat dvě budovy sloužící k tomuto účelu. Trochu bez fantazie nazývané Velké a Malé lázně. Paradoxně je najdeme hned vedle sebe – asi jako bychom měli aquapark vedle plaveckého bazénu jako dva samostatné objekty. Oboje lázně byly postaveny Římany a po zemětřeseních i obnoveny. V jedenáctém století církev usoudila, že očista ducha je důležitější než očista těla a větší lázně přebudovala na kostel.
Cestou k divadlu však najdeme ještě jeden chrám. Antický, zasvěcený gigantu Kronovi. Má jedinečně zachovalé schodiště i půdorys celého svatostánku. Bohužel i on sloužil jako bezpracný zdroj kvalitního materiálu. V tomto případě pro vybudování baziliky.
Tu najdeme hned vedle Kronova chrámu. Ranně byzantská bazilika byla trojlodní. Půdorys, jako většina jejích kolegyň, měla křížový. Stěny byly vyzdobené freskami, na podlahách se skvěly nádherné mozaiky. Ty zde měly, na rozdíl od antických figurálních motivů, pouze geometrické vzory. Dnes nás kromě zbytků stěn zaujmou především dveře, respektive jejich kamenné rámy. Jedny dokonce stojí jako solitér, bez okolních zdí.
Prohlídku města pak ukončíme na nejimpozantnější památce – v divadle. To zdejší nezapře hellenistický původ – je stavěno do kopce. Stejně ale nezapře římské opravy a úpravy – hlediště se vypíná i nad okolní terén. Se svojí kapacitou šesti až sedmi tisíc diváků nepatří k největším gigantům. V současné době se intenzivně pracuje na jeho obnově, která by měla být dokončena v roce 2025. I to je jeden z důvodů, proč v tuto chvíli nechceme komentovat, co vše se dochovalo – často tyto rekonstrukce obnoví i dávno zničené části.
Tlos je jedno z mnoha zajímavých míst tureckého Tyrkysového pobřeží. A jako většina zajímavých památek této oblasti nepřetéká turisty. Takže je to jednoznačně místo, které můžeme doporučit k návštěvě. Třeba i proto, že není daleko velkých turistických středisek, jako je Fethiye.