Tato sekce se bude značně vymykat celému ostatnímu obsahu našich stránek. Podle mne sem ale patří. Odpovídá totiž na jednu velice důležitou otázku: proč mám Turecko rád.
Ve školním roce 1969-1970 byl táta pozván, aby učil na ankarské univerzitě a my jsme měli to štěstí, že nás vzal s sebou. Byl to moc krásný rok, na který celá rodina ráda vzpomíná. Vždy, když nám bylo ouvej, vzpomínka na turecký rok trochu vrátila náladu či optimizmus.
Díky delšímu pobytu jsme se nejen dost naučili turecky (a za těch 50 let zase zapomněli), ale mohli jsme i o prázdninách hodně cestovat. Cestovat i do míst, kde bylo těžké potkat neTurka či do míst, kam už je dnes nebezpečné jezdit. Z těchto cest vznikly stovky diapozitivů. Některé čistě rodinné, část vysloveně jen památek, ale nemálo z nich zachycuje tehdejší Turecko s jeho lidmi, ulicemi či přírodou. A protože si neskromně myslíme, že se často jedná o fotky opravdu zajímavé, rozhodli jsme se o ně s vámi podělit.
Velkou zásluhu na uveřejnění našich diapozitivů má náš kamarád Tomáš Svoboda – digitalizace.svobodat.com -, který všechny diapozitivy naskenoval.
Pro začátek jsem vybral pár sérií z naší cesty z Ankary přes Adanu do Iskenderunu a Antakye, zpátky přes Alanyi, Side, Aspendos a Perge. Začínáme úsekem Ankara – Adana. Další galerie jsou z Anavarzy a Iskenderunu s Antakyí.