GPS 36.3559006N, 29.3189739E (Xanthos)
Jedním z nejstarších národů, který žil v Malé Asii, byli Lýkové. První zmínky o nich máme z období Chetitské říše, poslední pak nacházíme až s příchodem Seldžuků. Co víme o tomto národu, který hrál důležitou roli v dějinách na hranicích Evropy a Asie, ačkoliv nikdy nevytvořil vlastní stát? A jaké památky nám po sobě zanechal?
Lýkie se nachází na poloostrově Teke. Je to oblast přibližně od dnešní Fethiye po Antalyi. Hérodotos předpokládal, že Lýkové do Malé Asie přišli z Kréty. Moderní výzkumy však tento fakt zpochybňují. Vědci totiž zjistili, že jejich jazyk je anatolského původu.
I když jsou Lýkové zmiňováni již v chetitských dokumentech či Iliadě, bojovali v Řecko-Perských válkách či se bez bojů poddali Alexandru Makedonskému, období jejich největší slávy začíná ve druhém století před naším letopočtem. V té době založilo přibližně dvacet pět měst Lýkijský spolek. Jeho součástí byla velká i malá města, z nichž většinu můžeme dodnes obdivovat. Spolek zrušil až římský císař Claudius roku 43.
Po rozpadu Římské říše se Lýkie stala samozřejmou součástí Byzantské říše. Velice záhy zde zakořenilo křesťanství. Jeden z nejznámějších světců, sv. Mikuláš, se podle některých pramenů narodil v Pataře, určitě ale působil, zemřel a byl pochován v Myře.
Kvetoucím městům a celé oblasti významně ublížila řada zemětřesení ve druhém a třetím století našeho letopočtu. I když se z nich do značné míry oklepala, nebyla už dostatečně silná, aby se v šestém století dokázala bránit pirátům. Ti většinu měst při pobřeží soustavně plenili, takže Seldžukové v desátém století našli už jen ruiny.
Z památek, které nám po tomto jedinečném národu zbyl, musíme především jmenovat ikonické hrobky. Tesali je do skal, budovali v okolí svých měst a dokonce je stavěli i do vody. Staly se tak symbolem jihozápadního pobřeží Turecka a jeho největším lákadlem.
Trochu v jejich stínu naprosto neoprávněně leží zachovalá města spolku. Mnohem známější jsou ta na pobřeží, ze kterých můžeme jmenovat například Phaselis, Olympos, Simenu, Myru nebo centrum Spolku – Patara. Unikátní města v horách, jako jsou Arykanda nebo Sagalassos už dnes zná jen opravdový zájemce. Přitom právě ta jsou naprosto jedinečná nejen svojí polohou, ale i zachovalostí. Protože byla celou dobu opuštěná a mimo civilizaci, takže nesloužila jako kamenolom pro okolní turecké vesnice.
Dvě lýkijská města jsou i mimo tyto kategorie. Xanthos a Letoon. Jejich jedinečnost ocenilo UNESCO zápisem na seznam hmotného dědictví. Jejich návštěva bude pro mnohé turisty šokem. Nejen výší, lépe řečeno lácí, vstupného, ale i téměř naprostou absencí turistů a snadným přístupem k památkám. Neoplocený Xanthos se dokonce nachází ze dvou stran obyčejné turecké okresky. Takže je vlastně přístupný nonstop a mimo provozní dobu pokladny zadarmo.
Zdatným turistům je určena Lýkijská stezka. Prochází nejzajímavější části starověké Lýkie. Je to první oficiální dálková pěší trasa v Turecku. Měří okolo pěti set kilometrů. Začíná u Fethiye a končí u Antalye. Vzhledem k počasí v oblasti se doporučuje jí procházet na jaře nebo na podzim.
Oblast je také známá svým průzračně čistým mořem, takže jsou zde organizovány četné lodní výlety včetně slavné Mavi yolculuk neboli Modré plavby. S tou obvykle můžeme vidět i zatopené město u Simeny.
Starověká Lýkie je historicky velice cenné místo, je to ale zároveň nádherný kout Turecka, který určitě stojí za to navštívit. Tyrkysové moře, minimum turistů, vysoká koncentrace památek jsou největší devizou této oblasti.