Üsküdar

GPS 41.0370419N, 29.0296139E - přístav v Kuzguncuku

Nejdůležitějším dopravním uzlem asijské, Turci říkají anatolské, části Istanbulu je jednoznačně Üsküdar. Tady začíná a končí většina trajektů z evropské části, tady ústí podmořský tunel, spojující Evropu a Asii, těsně za jeho hranicemi je nádraží Haydarpaşa. Ne nadarmo toto místo nazvali Osmané po dobytí Üsküdar neboli kurýr.

Vzhledem ke své poloze obě sousední měla kdysi města, dnes istanbulské čtvrti, Kadiköy a Üsküdar velký význam především pro spojení s druhým břehem. Kadiköy bylo větší, ale Osmané po dobytí Anatolie začali využívat spíše tehdejší Scutari. Vybudovali zde vojenskou posádku, která zároveň chránila karavany, přivážející zboží z Východu. Místo přejmenovali velice příhodně na Üsküdar neboli kurýr.

Jako pro vstupní bránu do Asie tady hrála armáda vždy významnou roli. Je zde mimo jiné i vojenská nemocnice a velký vojenský hřbitov. Obě tyto místa jsou významně spojena s Krymskou válkou. Na hřbitově je pochováno na 8 000 britských vojáků, kteří v ní padli na turecké straně. V nemocnici sloužila Florence Nightingale, zakladatelka moderní ošetřovatelské péče.

Dnes je Üsküdar nejen pulzující dopravní tepnou, spojující dva kontinenty, ale živou čtvrtí plnou starých i nových budov a památek. Pojďme si jí tedy projít.

Začít bychom mohli a měli od moře. Protože známá Kız kulesi neboli Dívčí věž ke čtvrti patří, i když leží uprostřed Bosporu. Podle legendy zde byla před světem ukrytá princezna. Jak už to v pověstech bývá, dozvěděl se o ní mladík, který za ní pravidelně plaval. Jednou však nedoplaval. Podle jedné verze to bylo lstí dvořanů, podle druhé špatným počasím. Výsledek byl ale stejný – princezna se ze žalu utopila také. Skutečnost je trochu prozaičtější – budova sloužila jako maják, celnice a svého času také jako útulek pro vysloužilé námořníky. Dnes je to vyhledávaná turistická atrakce.

Přistaneme na pevnině kousek od mostu, spojujícího oba kontinenty. A vedle moderní a technické stavby, kterou spojnice obou světadílů nepochybně je, můžeme obdivovat skvost vrcholné osmanské architektury – palác Beylerbeyi. Nechal jej postavit sultán Abdulaziz roku 1865 jako své letní sídlo. Využíval je i pro ubytování nejvýznamnějších státních návštěv. I když je výrazně skromnější než Dolmabahçe, určitě za návštěvu stojí.

Naprosto unikátní je čtvrť Kuzguncuk. Známá je především svými tradičními osmanskými domy. Ty jsou zde bezvadně udržované a fotogenické. Není to ale jediné lákadlo do této oblasti. Tady totiž můžeme poznat život běžných Turků lépe než kde jinde. I místní lidé říkají, že sem nezasáhla tak intenzivně civilizace a moderní doba. Žije se zde jako za starých časů.

Musíme se ale věnovat i dalším památkám. Jen mešit je zde přes sto. I tady jich několik postavil nejslavnější stavitel Mimar Sinan - především Mihrimah Sultan Camii z roku 1547. O více než půldruhého století později byla vybudována Yeni Valide Camii neboli Mešita sultánovy matky. O dalších tři sta let později zde byla dokončená moderní Şakirin camii. Tyto tři patří k těm nejlákavějším, ale nezklamou vás ani menší, komornější místní mešity. V nich můžeme o to více cítit tu správnou atmosféru.

Vraťme se však především k mešitě Şakirin camii. Byla vybudována z fondů rodiny Şakirin na üsküdarském hřbitově Karacaahmet, největším a nejstarším muslimském pohřebišti v Istanbulu. Mešita je jedinečná z několika důvodů. Její architektura opouští všechny zažité zvyklosti pro stavbu muslimských svatostánků tak, jak o nich píšeme. Jedná se doslova o moderní architekturu se všemi jejími plusy a technologiemi. Další unikát spočívá v tom, že se jedná o nejekologičtěji postavenou mešitu na světě. A bonbónek na závěr. Jedná se o první mešitu vůbec, kterou projektovala žena – pravda, pouze interiér, ale v tak maskulinizované kultuře jako je islám je to opravdu velice důležitý fakt. Onou průkopnicí je paní Zeynep Fadıllıoğlu.

Nádherný výhled na Istanbul nám nabízí kopec Çamlıca Tepesi s vyhlídkovou věží. Istanbulský Petřín nabízí klid a pohodu uprostřed města. Jedná se o oblíbené místo odpočinku místních obyvatel, proto zde najdeme v dostatečné míře možnosti občerstvení o oddychu. Nabízí pohled třeba na jediný most na světě, který spojuje dva světadíly. Bohužel ale vidíme spíše moderní, mrakodrapovou siluetu města. Od roku 2019 zde najdeme i největší tureckou mešitu Çamlıca camii, která pojme až 65 000 modlících se věřících a v případě zemětřesení až 100 000 lidí. Vešli by se tam tedy všichni obyvatelé Liberce nebo Olomouce, 5. a 6. největšího města České republiky. Mimochodem, tato mešita je také dílem architektek, nikoliv architektů. Na rozdíl od Şakrirn camii však dodržuje přísně veškeré tradice výstavby muslimského svatostánku.

S blížícím se večerem bychom se určitě měli vrátit k moři. Romantický západ slunce s mnoha rybáři, zkoušejícími své štěstí ve vodách Bosporu, patří k nejtypičtějším obrázkům této čtvrti plné kontrastů.