GPS 38.6694564N, 34.8635733E (parkoviště u vstupu)
Oblast Zelve patří k tomu nejlepšímu, co může Kappadokie turistům nabídnout. Tři údolí ve tvaru Y nabízí staré i novější památky. Jsou sice v technicky horším stavu než Göreme, ale o to autentičtější. Najdeme zde ale také překrásnou přírodu a zajímavé treky. Rozhodně by byl velký hřích při návštěvě Kappadokie tuto část vynechat,
Oficiálně je Zelve tzv. Open air museum neboli muzeum pod širým nebem. Jeho jedinečnost spočívá mimo jiné v tom, že ještě do poloviny 20. století se jednalo o stále živou tureckou vesnici. Lidé zde žili v obydlích, vydlabaných do skály stejně jako před tisíci lety. Vyhnala je odsud postupující eroze zdejších skal a s tím výrazně zvýšené riziko úrazů. Pověstnou poslední kapkou byla smrt jedenáctileté holčičky pod odpadlým kusem skály. Obyvatelé se pak přestěhovali do blízkého Aktepe, kde byly s vládní pomocí vybudovány nové rodinné domky.
Nejstarší části Zelve jsou odhadovány na 6. století našeho letopočtu. Najdeme zde téměř polovinu kostelů z celé Kappadokie, které tu byly v ranně byzantském období vybudovány. V průběhu následujících století se zde zabydlovali kromě původních mnichů i normální lidé, kteří si budovali svá obydlí vydlabáváním svých bytů ve zdejších skalách. K původním Byzantincúm se po dobytí Malé Asie přidali Turci. Ti vedle už vydlabaných kostelů vybudovali mešitu.
Z památek, které bychom měli ve zdejších údolích vidět, jmenujme především tři kostely: Geyikli Kilise neboli Kostel s jelenem a dva bezprostředně sousedící kostely Uzumlu Kilise neboli Kostel s hrozny a Balikli Kilise neboli Rybí kostel. Ne vždy mohou být přístupné, jsme v oblasti možných padajících úlomků skály. To ale platí o všech zdejších památkách.
Na pozdější dobu si vzpomeneme při návštěvě již zmíněné vytesané mešity. Blízké sousedství obou svatostánků dokazuje relativně rozumné soužití zdejší turecké a řecké komunity. To však bylo ukončeno v roce 1923, kdy došlo k vzájemné výměně řeckého a tureckého obyvatelstva v rámci mírových dohod po ukončení Turecké války za nezávislost. Tím zdejší řecká pravoslavná komunita přestala existovat.
Minulost velice nedávnou nám může připomínat třeba mlýn s vystaveným mlýnským kamenem. Hlavně máme ale přístup do domácností, které ještě před rokem 1950 byly normálně obydlené. Stále v nich žily chudé turecké rodiny. Takže mnohde vidíte třeba vymalovaný pokoj, zbytky poliček ve spíži či vydlabané korýtko pro osly. Kdysi živá vesnice může připomínat město duchů.
Zelve však není zajímavé pouze svými skalními kostely a obydlími. Jsou zde velice zajímavé a občas i dost náročné treky, skalní tunel spojující dvě údolí a samozřejmě překrásná příroda. Určitě to není místo, kam by dámy měly chodit v lodičkách. Stejně tak tady nesmíte očekávat zářivé barvy opravených starých kostelů. O to více zde najdete romantiky a originality. I proto patří Zelve k perlám Kappadokie.